Nevinný hněv I.

26. září 2014 v 18:11 | Adelaide R. |  Nevinný Hněv
Ahojte, moji úžasní čtenáři!
Je tu pátek - ano, chápejte mé nadšení - PÁTEK! Jediný den v týdnu, kdy dohání veškerou zanedbanou práci a já vám s minulým článkem přislíbila první - a úplnou - kapitolu Nevinného hněvu. Co víc bych mohla dodat, než to, že je tu! Ano, první a zcela dokončená kapitola.
S úsměvem na rtech si víc než jasně uvědomuji, že má euforie může být pro někoho jedovatá, ale věřte, že není pro pisálka, jako jsem já, lepšího. Tím lepším myslím prostor pro psaní a sdílení příběhu.
Inu, snad se vám bude Nevinný hněv - dále už pouze NH - líbit :)
P.S.: Tak nějak mi první odstavec zněl jako teleshoping, snad to překousnete :)



Kapitola 1







Dailesha se ze zvyku ohlédla přes rameno. Nevěděla, zda pozoruje případné pronásledovatele, či samotného pána Pekla. Vlastně… ani by se nedivila, kdyby se ten bělovlasý bastard objevil přímo před ní, hodil jí pytel na hlavu a odnesl zpátky tam, odkud přišla.

Byla ostatně jeho zaměstnancem, i když o to sama ani za nic nestála.

Mohla by se prohlásit za vyvrhela Pekla, ale milovala svou práci. Jen nesnášela svůj domov. Být démonkou, která má na praporu vyvěšeno "Zlomená nevinnost" bylo setsakramentsky záživné. Úživala si svádění paniců, vyvolávání potyček a boj - nejlépe ten pěstní.

A jelikož se většina mužů bouřila proti boji se ženou, bylo to o to zábavnější. Nikdo, ani démoni v Jámě pekelné, jí nedával velké naděje. Předsudky byly všude, mrchy jedny. Díky tomu, že byla jen metr šedesát vysoká blondýna se zelenýma očima, to měla holt těžký.

Na chviličku zpomalila své tempo, jen aby mohla zkrotit prameny vlasů, jež ji šlehaly do obličeje. Ze zápěstí si stáhla černou gumičku a utvořila si na hlavě "koňský ohon". Mohla o sobě říct, že vypadá jako lidská žena, co si vyšla na procházku v bílém tílku a tmavě modrých džínách s párem ošoupaných botasek.

Pro informaci - právě taková byla móda v Pekle posledních sedmdesát let - pokud jste neměli tedy úchylku na černou a na kůži. Plus svaly na mužích i ženách také poměrně letěly.

Dailesha mohla poctivě říct, že měla atletickou postavu, s deprimujími košíčky B. I démoni mají noční běsy.

Pobouřena zbloudilými myšlenkami, odfrkla si a několik lidí, kteří procházeli okolo ní, protočilo oči. Smrtelníci, ohodnotila situaci asi tak nadšeně, jako kdyby jí někdno narval... Ne třeba komentovat dále co a kam.

Vykročila po rušné ulici. Hlasité zvuky dopravy a puch výfukových plynů jí zničil většinu použitelných nad-lidských smyslů. A to neutichající troubení klaksonů... Měla potřebu skočit na taxikáře a vyrvat mu ten zatracený likvidátor sluchu a donutit ho jej sníst.

Ano, i tohle byla část jejího démona - pěkně napružená, vzteklá a výbušná. Plus uskutečňující každou myšlenku, co ji napadne. Až na tuhle. Protože tisíc rukou a zas až tak velkou zlost neměla, aby vyrvala všechny klasony na světě.

Došla až k semaforu, kde jako vzorný smrtelník čekala, až naskočí zelený panáček a ona bude moci přejít.

Po tisíci vteřinách čekání se panáček skutečně rozzářil a poměrně rozsáhlý dav ji odnesl na druhou stranu. Jenom nadzvedla obočí, pokračujíc směrem k baru Zpráskaný pes.

Chodila tam často - možná i kvůli Tonymu - lidskému barmanovi, co s ní neúnavně flirtoval. Byl to příjemný chlap a tak rozdílný od těch v Pekle. Tam se vám naservírovala vodka s bůh-ví-jakým svinstvem a ještě vás obsluha sjela smrt přinášejícím pohledem.

A Dailesha koliktrát za takový pohled vraždila.

Za to Tonyho chtěla políbit - protože byl tak milý a usměvavý a zároveň i chtěla "zlomit jeho nevinnost".

V překladu - pěkně ho zatáhnout do vyhřátých peřin. Jimi vyhřátých peřin. Zatřepala hlavou. Nebyla tu na dovolené. Země se pro ni stala jakýmsi azylem před králem a nemohla si ztěžovat.

Její služby tam dole nebyly nijak levné - pokud už musela něčí nevinnost lámat - ehm, zmínila se, že její zaměstnání a titul se odvíjí od její nejmilovanější činnosti? - v dnešní době, kdy dívky už ve třinácti ztrácely panenství, kšeftům zrovna dvakrát nepřála.

Ale díky tomu si pak vychutnávala ty zbloudilé případy, které sváděla a odhazovala jako použité ponožky.

Muž či žena, co na to záleželo. Nejdůležitější pak byla tučná odměna a slastný pocit uspokojení. Démon se nezapře ani uvnitř té nejvíce roztomilé ženy.

Jako byla například... Ona? Jo. Přesně tak, ona.

Rozhlédla se okolo sebe, než se po chodníku vydala temnou uličkou k neonovým písmenům "ZP". Ta kýčovitě růžová ozařovala uličku jako podivné halloweenské světlo a přitom si levně poblikávala. Co na tam, že tahle barabizna byla v té nejšpinavější ulici města, chodila jsem raději, než do toho nóbl podniku Revolution, v němž Tony pracoval druhou směnu.

S veselým úšklebkem na rtech se opřela do kovových dveří, které se se skřípěním otevřely a hlasitá hudba se na ni vyvalila. Netušila, jak zabránili jejímu pronikání ven, ale milovala ten efekt! Něco takového se v "Díře" špatně hledá.

S úsměvem na rtech vplula dovnitř a tlumené světlo, spolu s nízko se držícím kouřem, ji uhodilo do očí. Přes dav svíjejících se těl se prodrala až dopředu - k baru, o nějž už se opíral Tony a pomrkával na ní.

"Rád tě zase vidím, ďáblice," zakřičel, snažíc se přehlušit okolní dunění. Ušklíbla se na něj, jak odtáhla jednu z vysokých barových židlí s černým polstrováním stranou a usedla na ni.

"Kéž bych mohla říct to samé o tobě, krasavče," zavrněla, jak se předklonila kupředu - těsně až k jeho uchu. Naklonil hlavu tak, aby se její rty dotkly zhrublé pokožky jeho tváří. Několik vousů jí poškrábalo po rtech.

Pokud by ho chtěla zlomit, nezabilo by to moc času. To bylo jasné. Ten chlap ji chtěl. Touha vyzařovala z každého póru jeho těla.

"Neměl bys pokoušet osud," sykla na oko naštvaně. Tony se pouze uculil, otáčejíc se k lahvím, vyrovnaným v policích za ním, a vytáhl čirou tekutinu. Nemusela být génius, aby odhadla obsah a i kdyby na láhvy nebylo písmem velikosti třicet napsáno "VODKA", barman se už dávno naučil, že tohle byl její první večerní drink.

S vděčným úsměvem přijala nabízenou sklenici a lačně do sebe hodila celý panák najednou. Tony se zvučně zasmál, než jejím směrem poslal lahev piva.

"Přísahám, že tě jednoho dne zpiju do němoty," koutky úst mu cukaly. Sama se na něj uculila. Mohl se o to pokusit - jako další stovky před ním. Ona se nedokázala opít. Byla démonkou - sto procentní démonkou - a ty měly třicetkrát rychlejší metabolismus než člověk. Ok, možná přeháněla. Ale zkátka, její spalování nedovolilo alkoholu dostat se do krve. Nikdy.

"Držím ti s tím palce."

Cosi si zamumlal pod nos a otočil se obsloužit další zákazníky. Byl pátek a v takové dny bývalo u Zpráskanýho psa narváno. A dnešek nebyl výjimkou. Litovala Tonyho, že většinu dnů obsluhoval sám. Všimla si už dávno, jak se musí pohotově otáčet a stíhat obsluhovat desítky zákazníků.

Tedy, nebyl tu sám pokaždé. Dvakrát tu viděla i menší a kulatou brunetku s mikádem. Jednou dlouhonohou blondýnu. Obě dvě se nedokázaly otočit okolo své osy ani o devadesát stupňů, aby nalily nebo podaly sklenici piva.

Seděla tam a pozorovala okolí další půl hodinu, než se k ní opět dostal. Na čele mu rašily čerstvé kapičky potu a dech se lehce zrychlil.

"Příště houkni o pomoc," naklonila k němu jeden bok, skenujíc okolí pohledem.

Blýsklo se mu v očích. "Chceš se o něco vsadit, ďáblice?"

Zvedla pravý koutek úst. "Dostanu odměnu?"

"Pokud přijmeš mou výzvu a budeš tu se mou tři dny v týdnu makat, měl bych pro tebe volné místo. Stejně už hledám pár týdnu pomocnici. Co ty na to?"

"Znovu - dostanu odměnu?"

Rozesmál se nahlas a několik hlav se otočilo jeho směrem. "Když budeš hodná holčička, mohl bych tě vzít i na rande. Nebo ti prostě jen zaplatit."

"Přijímám. Ty peníze, mám na mysli," slova jí vyletěla z úst prakticky okamžitě, bez jediného zaváhání. Věděla, že nemyslel svou žádost o rande vážně. Nebo možná i jo, ale ona dala přednost penězům před řáděním. Nejprve potřebovala doplnit svoje ztracené zásoby peněz.

Podivný stín přejel Tonymu přes obličej, záhy však zmizel. "Tak na co čekáš? Přeskoč pult, šichta ti začíná dneska!"

Tentokrát se rozesmála ona, když se vyšvihla a jediným pohybem, co měla nacvičený z boje, přeletěla za barový pult. Tony obdivně hvíznul a ona vysekla posměšné pukrle.

"K vašim službám, pane," zatrylkovala a nechala si okolo pasu uvázat černou zástěrku s neonově růžovými iniciálami "ZP". Raději se ani neptala, odkud ji vyhrabal. Nezajímalo ji to.

80808

"Konec!" zakřičela vzrušeně Dailesha o několik dní později. Utírajíc si několik kapek potu z čela, strhla si zástěru, potřísněnou snad všemožnými druhy špíny. Přes všechen ten puch a skvrny, co na látce uvízly, jí říkala "Štísko".

Po první směně, kdy vlastně jen přijala výzvu a snažila se poprat s chodem baru, následovalo pásmo služeb a po dvou týdnech už podepisovala smlouvu. Pro démona nebylo nijak těžké předložit dokumenty a člověk by se až divil, jak je Peklo propracované. Například, pokud ke své práci potřebujete lidské soubory - řidičák a podobné -, stačí zaskočit za pekelnou sekretářkou a do dne máte na stole vše potřebné.

Dailesha měla tu výhodu, že dostávala vše pravidelně pokaždé, kdy už zanesené údaje přestaly platit, nebo bylo dosti znatelné, jak moc velká lež je její věk.

Odhazujíc Štístko stranou a opřela se bokem o bar. Tony vedle ní se vesele culil a naléval do dvou vysokých sklenic perlivou vodu.

Ano, opravdu jenom perlivou vodu, kterou začala pít jenom proto, že během práce by měla být střízlivá. A taky měla hladší pleť, jenom menší detail.

"Citrón," pokynul jejím směrem Tony. Usmála se na něj a s radostí ten malý půlměsíček přijala.

"Ano, ano, ano. Stokrát ano. Vodu ti ráda vypiju, ale čistou ne. To by byl hřích největšího kalibru."

Tony se zakuckal. "Myslím, že pro tebe ne."

"Ach," chytila se za srdce, šklebíc se při tom hranou bolestí. "Zásah do mého černého srdce!"

Rychle se zakousla do kyselého citrónu a zapila ho bublinkovou vodou.

"Bleh," šklebila se.

"To není jako u chlastu," poplácal jí po zádech, ukazujíc na snězené ovoce, "tady si to musíš vymačkat do pití."

Pokrčila rameny. "Takhle je to větší vzrůšo."

Nestihla si ani všimnout toho jak, ale Tony najednou stál vedle ní, očima uhýbajíc stranou.

"Ehm, Daisy," začal, oslovujíc jí jejím lidským jménem, "chtěl jsem se zeptat, nemáš zítra volno? Náhodou mám prázdné okno a vím, že ty taky, protože BB duo má šichtu, takže...?"

BB duo v překladu znamenalo BrunetaBloncka - další dvě zaměstnankyně v baru.

Zablýsklo se jí v očích poznáním. "To má být pozvánka na rande?"

Na tvářích mu naběhl lehký ruměnec. Ruměnec, co u něj nikdy před tím neviděla. "Možná."

"Když pěkně poprosíš," pokrčila lehce rameny. V očích jí ale musela plát potěšení z jeho žádosti. I démoni měli potřeby a ona měla jedno... řekněme... svrbění.

"Pěkně prosím?" přimhouřil oči.

Hlasitě si povzdychla. "Když tak hezky prosíš, kdo má té tvojí tvářičce odolat?!"

Narovnal se vedle ní a na rtech se mu usadil spokojený kočičí úsměv. Kdyby necítila jeho "člověčinu", vsadila by se, že je lví měnič.

"Bylas už v-,"

Jeho slova byla přehlušena hlasitým klepáním na dveře. Tony se zamračil a pohlédl na velké černé hodiny nad barem.

2:30 - ukazovaly ručičky.

Buchot se ozval znovu.

Podívala se na něj s otázkou v očích, on se však soustředil na těžké dveře a po chilce se bušení opakovalo. Tony se otočil, natahujíc se po klíčích, a vydal se ke dveřím.

Dailesha jen sledovala, jak otáčí zámkem a škvírou nakukuje ven.

2:31 - dveře se rozrazily a několik mohutných těl se nahrnulo dovnitř za doprovodu ženského smíchu. Ledové mražení přejelo Daileshe po páteři, když zavětřila podivnou a přesto známou vůni.

2:32 - její kalhotky totálně zvlhly, když se zaměřila na pokérovaného démona, co měl vraždu v očích.



@Tak, líbila se Vám kapitolka? Doufám, že ano a zároveň věřím, že se těšíte na další :) Vaše Adelaide Ralish
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nats Nats | E-mail | Web | 27. září 2014 v 13:16 | Reagovat

:D Konečně! :D Moc se těším na další doufám že tu bude brzo :D A kolik plánuješ kapitol u nevinného hněvu? :)

2 Adelaide R. Adelaide R. | 27. září 2014 v 13:43 | Reagovat

[1]: V první řadě děkuji :D a abych to uvedla na pravou míru, nevím - a to opravdu ani já :D - kolik kapitol bude NH mít.
Nemůžu slíbit, že tu bude další kapča brzy :D ale pokusím se.

3 Callia Callia | Web | 27. září 2014 v 14:28 | Reagovat

:DDDDDDDDDDDDDD 2:32 - její kalhotky totálně zvlhly, když se zaměřila na pokérovaného démona, co měl vraždu v očích.
Tohle mi sakra nedělej! :D Takové výbuchy smíchu tady! :D  Skvělá kapitola a já se moc a moc těším na další. :D

4 Adelaide R. Adelaide R. | 27. září 2014 v 15:58 | Reagovat

Ok, ok :D vynasnažím se tam příště přihodit ještě krapet víc... koření :D Výbuch = splněný účel :D
Jsem ráda, že se kapitolka líbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama