Nevinný hněv

13. září 2014 v 22:14 | Adelaide R. |  Nevinný Hněv
Ahojte všichni,
vím, že jsem teď byla delší dobu nepřítomna, ale snad mi to odpustíte, když vám sem dát kousek první kapitoly NH. Sice jsem jej chtěla začít psát až po dokončení Fiore, ale popravdě, ten příběh mne nijak nechytl a já plánuji velmi smutný konec, pokud ho nestáhnu z blogu úplně.
Ale z jiného soudku. Přidávám sem kus první kapitoly. Později ji přidám celou - i s tímto úryvkem, jenže jsem si řekla, že bych vás možná mohla ještě více napnout, než už teď nejspíš jste.

Takže, tady to je:



Kapitola 1 /úryvek


Dailesha se ze zvyku ohlédla přes rameno. Nevěděla, zda pozoruje případné pronásledovatele, či samotného pána Pekla. Vlastně… ani by se nedivila, kdyby se ten bělovlasý bastard objevil přímo před ní, hodil jí pytel na hlavu a odnesl zpátky tam, odkud přišla.
Byla ostatně jeho zaměstnancem, i když o to sama ani za nic nestála.
Mohla by se prohlásit za vyvrhela Pekla, ale milovala svou práci. Jen nesnášela svůj domov. Být démonkou, která má na praporu vyvěšeno "Zlomená nevinnost" bylo setsakramentsky záživné. Úživala si svádění paniců, vyvolávání potyček a boj - nejlépe ten pěstní.
A jelikož se většina mužů bouřila proti boji se ženou, bylo to o to zábavnější. Nikdo, ani démoni v Jámě pekelné, jí nedával velké naděje. Předsudky byly všude, mrchy jedny. Díky tomu, že byla jen metr šedesát vysoká blondýna se zelenýma očima, to měla holt těžký.
Nachviličku zpomalila své tempo, jen aby mohla zkrotit prameny vlasů, jež ji šlehaly do obličeje. Ze zápěstí si stáhla černou gumičku a utvořila si na hlavě "koňský ohon". Mohla o sobě říct, že vypadá jako lidská žena, co si vyšla na procházku v bílém tílku a tmavě modrých džínách s párem ošoupaných botasek.
Pro informaci - právě taková byla móda v Pekle posledních sedmdesát let - pokud jste neměli tedy úchylku na černou a na kůži. Plus svaly na mužích i ženách také poměrně letěly.
Dailesha mohla poctivě říct, že měla atletickou postavu, s deprimujími košíčky B. I démoni mají noční běsy.
Pobouřena zbloudilými myšlenkami, odfrkla si a několik lidí, kteří procházeli okolo ní, protočilo oči. Smrtelníci, ohodnotila situaci asi tak nadšeně, jako kdyby jí někdno narval... Ne třeba komentovat dále co a kam.
Vykročila po rušné ulici. Hlasité zvuky dopravy a puch výfukových plynů jí zničil většinu použitelných nad-lidských smyslů. A to neutichající troubení klaksonů... Měla potřebu skočit na taxikáře a vyrvat mu ten zatracený likvidátor sluchu a donutit ho jej sníst.
Ano, i tohle byla část jejího démona - pěkně napružená, vzteklá a výbušná. Plus uskutečňující každou myšlenku, co ji napadne. Až na tuhle. Protože tisíc rukou a zas až tak velkou zlost neměla, aby vyrvala všechny klasony na světě.
Došla až k semaforu, kde jako vzorný smrtelník čekala, až naskočí zelený panáček a ona bude moci přejít.
Po tisíci vteřinách čekání se panáček skutečně rozzářil a poměrně rozsáhlý dav ji odnesl na druhou stranu. Jenom nadzvedla obočí, pokračujíc směrem k baru Zpráskaný pes.
Chodila tam často - možná i kvůli Tonymu - lidskému barmanovi, co s ní neúnavně flirtoval. Byl to příjemný chlap a tak rozdílný od těch v Pekle. Tam se vám naservírovala vodka s bůh-ví-jakým svinstvem a ještě vás obsluha sjela smrt přinášejícím pohledem.
A Dailesha koliktrát za takový pohled vraždila.
Za to Tonyho chtěla políbit - protože byl tak milý a usměvavý a zároveň i chtěla "zlomit jeho nevinnost".
V překladu - pěkně ho zatáhnout do vyhřátých peřin. Jimi vyhřátých peřin. Zatřepala hlavou. Nebyla tu na dovolené. Země se pro ni stala jakýmsi azylem před králem a nemohla si ztěžovat.
Její služby tam dole nebyly nijak levné - pokud už musela něčí nevinnost lámat - ehm, zmínila se, že její zaměstnání a titul se odvíjí od její nejmilovanější činnosti? - v dnešní době, kdy dívky už ve třinácti ztrácely panenství, kšeftům zrovna dvakrát nepřála.
Ale díky tomu si pak vychutnávala ty zbloudilé případy, které sváděla a odhazovala jako použité ponožky.
Muž či žena, co na to záležolo. Nejdůležitější pak byla tučná odměna a slastný pocit uspokojení. Démon se nezapře ani uvnitř té nejvíce roztomilé ženy.
Jako byla například... Ona? Jo. Přesně tak, ona.
Rozhlédla se okolo sebe, než se po chodníku vydala temnou uličkou k neonovým písmenům "ZP". Ta kýčovitě růžová ozařovala uličku jako podivné halloweenské světlo a přitom si levně poblikávala. Co na tam, že tahle barabizna byla v té nejšpinavější ulici města, chodila jsem raději, než do toho nóbl podniku Revolution, v němž Tony pracoval druhou směnu.
S veselým úšklebkem na rtech se opřela do kovových dveří, které se se skřípěním otevřely a hlasitá hudba se na ni vyvalila. Netušila, jak zabránili jejímu pronikání ven, ale milovala ten efekt! Něco takového se v "Díře" špatně hledá.

@ Kapitolu ještě doladím - včetně této části - a vložím sem. Ostatně doufám, že jste si čtení užili. S pozdravem, Adelaide Ralish
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nats Nats | E-mail | Web | 14. září 2014 v 14:18 | Reagovat

Krásná kapitola :) Věřím že celý příběh bude úžasný ostatně jako všechny předchozí :) Prosím pospěš si s pokračováním :D :)

2 Adelaide R. Adelaide R. | 14. září 2014 v 17:58 | Reagovat

[1]: Děkuji mockrát :D Pokusím se pospíšit a co nejrychleji sem hodit celou kapitolu :D

3 Callia Callia | Web | 22. září 2014 v 21:27 | Reagovat

Skvělá kapitola. :) :D Není to vůbec dlouhý komentář, ale ještě musím jít přečíst další tvoje články a kapitoly. :D

4 Adelaide R. Adelaide R. | 23. září 2014 v 6:40 | Reagovat

[3]: Děkuji mockrát :) :D a popravdě - mně nezáleží na délce komentáře, ale na komentáři a čtenáři samém :) A ještě jednou díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama