Zasnoubená se Smrtí 9

27. července 2014 v 0:24 | Adelaide R. |  Zasnoubená se Smrtí
Ahojte,
takže se tu opět objevuje další kapitolka ZsS. Dovolím si říct, že už následuje jen epilog, protože po téhle slaďárně není snad ani nic dalšího psát, všichni si domyslíme, co D&H vyvádí dál a navíc, určitě budou párkrát zmíněni i v dalších dílech. Jinak konec maniakálních průpovídek autorky a hurá sem s příběhem! Červená knihovna a předzávěrečná kapitola je tu!



Kapitola 9




Hunter se převalil na bok a objal prázdnou stranu postele. Několikrát poplácal místo rukou, než mu došlo, co je špatně. Postel byla prázdná, což zrovna v tuhle chvíli být něměla.
Chyběla tam Destiny. Jeho Destiny.

S hlasitým řevem se posadil a rozhlédl po pokoji. Po chvíli vzteklého rozhlížení se ji spatřil. Seděla v rohu místnosti a upřeně zírala na jednu ze sukub na stěně.

"Jsi vzhůru," řekla neutrálním tónem, oči stále přilepené na obrazu. "Jak může mít, do hajzlu, tak velký prsa?! Já jsem bohyně a mám C-čka! A jakto, že se neohýbá jako rybářskej prut? Proč je prostě jen v pohodě?!"

Hunterovi se mezi obočím utvořila vráska. Řvala právě teď kvůli tomu, že pekelná děvka měla větší výstřih než ona? Zakroutil hlavou a rozesmál se. Bohové, tohle byla ona. Ta, do které se zamiloval.

"Nevím, co je tady k smíchu," zasyčela a přeskočila svým planoucím pohledem na něj. "Jsem už stará, ona vypadá na dvacet. Ale má TO co já ne!"

"Nepotřebuješ mít prsa velikosti H, abys byla k sežrání," snažil se jí uklidnit. Marně.

"H-áčka? Ona má háčka? Zatraceně, to není možný, přece taková velikost ani..."

Teď už se Hunter ohýbal v pase a hlasitě hýkal. Měl si uvědomit, že se v tomhle rozpoložení chytne každého slova. Byla držena v zajetí jeho bratrem, zůstávala neustále pod vlivem drog a ona myslí na číslo podprsenky!

"To není k smíchu!" zařvala frustrovaně. "Huntere, okamžitě přestaň!" Jakmile jeho jméno opustilo její rty, zarazila se.

"Hunter," opakovala tišým hlasem. "Hunter, Hunter, Hunter..." Stále dokola a dokolo. "Do hajzlu, ty jsi Hunter! Můj Hunter!"

Mlaskl jazykem o patro. "Skvělý postřeh, krásko," vyslal jejím směrem ten nejzářivější úsměv v dějinách bílých zubů. "A jsem rád "Tvým Hunterem"," léžerně se opřel o loket a mrkl na ni. Zatraceně, on mrknul! Chápete to? Pan Smrťák mrknul, jako nějaký pubertální výrostek!

Hlasitě polkla. "Myslela jsem si, že..." Nestihla ani dokončit myšlenku a ta velká hora už byla u ní. Lépe řečeno, chvíli se nad ní tyčila, než poklekl před ni. Jeho černočerné oči se uzamkly s jejíma.

"Pro jednou, ženská, nemysli. Teď jsi tam, kam patříš, u mě. A po mým boku taky nějakou tu dobu zůstaneš."

Nafoukla tváře. "Nikdy jsem neřekla, že ti zůstanu věrná!"

"Nemuselas, já to vím. Nejsi ten typ, co běhá za každým chlapem, co má mezi nohama klacek."

Destiny vykřikla a přitiskla mu dlaň na rty. "Nemluv takhle! Ne přede mnou!"

Laškovně ji kousl do bříška dlaně. Zrudla a cukla rukou dozadu. Opravdu, ta malá drzá potvůrka se začervenala.

"Nemám snad pravdu?"

"Máš," přiznala, kroutíc se na malé židličce.

Usmál se a zastrčil jí pramen neposedných vlasů za ucho. "Pamatuješ si všechno? Myslím tím - nás, Nexuse, draky?"

Přikývla. "Úplně všechno. Včetně toho, že se mě snažil dostat na svou stranu a toho, žes nechal svoje spodky hozené v koupelně na zemi."
Hunter se rozchechtal. "To nejdůležitější na konec, co, zlato?"

Jako obvykle, říkal jí zlato, nebo ne? Vsadila by svou moc na to, že leda tak v duchu. Uh-huh, ten chlap začíná šílet. A ona je padlá na hlavu od té chvíle, kdy si přiznala, co k němu cítí.
Jako by jí četl myšlenky, Hunter se zhluboka nadechl a pevně ji k sobě přitiskl. Mačkal ji tak silně, že téměř přišla o všechen vzduch v plicích. Ale nestěžovala si. Ne, když mohla být s ním.

"Tak moc jsem se o tebe bál," vydechl zastřeně. "Tak moc jsi mi chyběla, mrško."

"Taky mi něco říkalo, že mi něco chybí," pokrčila na oko ledabyle rameny. Pro upřesnění - musel cítit, jak je napjatá.

"Miluju tě, Des," řekl, odtahujíc se od ní na délku paže. "Opravdu a hrozně moc."

Znovu se začervena, tak trochu dojatá jeho vyznáním. Bylo to vždycky tak jednoduché, jakože říct to? Navíc věděla, že mluví pravdu, protože ta část jeho duše uvnitř ní se zatřepotala.
"Já tě taky... Taky tě miluju," pokusila se ta slova zakašlat, ale marně. Podívala se bokem. Hunter ji chytil za bradu, nutíc ji tak dívat se mu do očí.

"Zopakuj to," zavrčel.

"Nevím co," vykrucovala se.

"Víš a moc dobře."

"Nesnáším tě," zavrčela vztekle. Po chvíli cukání se a klení se zhroutila zpět. "Dobře, přiznávám to, miluju tě, ty zasranej kret-,"

Poslední slovo zaniklo s jeho rty na těch jejích.

"To klení si spolu ještě vyřešíme, jasný?" vysoukal ze sebe, když ukončil polibek. "Stejně tak vyřešíme, co uděláme Nexusovi a jak budeme žít - spolu, abych to upřesnil. Protože teď už máš smůlu, dračí matko, teď už budeš moje."
Křečovitě se chytila jeho trička a škubla jím. "Myslím, že s tímhle tělem a jeho majitelem vydržím žít," zavzdychala.

"To jsem rád," rozchechtal se už po několikáté. "Já bych docela hodně rád žil s malou uřvanou vílou."

"Hej!" vykříkla. "Bacha na jazyk!"

"Neboj, na ten nezapomenu," naklonil se a znovu ji políbil. "Teď, zůstanem u mě, nebo půjdeme k NÁM?"

Poslední slovo schválně zdůraznil.

"Hádám, že jsme pořád v Pekle," počkala až přikývl. "A v tom případě, okamžitě mizíme k nám. Můj byteček a bubliny mi už chybí!"

Hunter zavrněl. "A další dávka výměny duší ne?"

Destiny pokrčila rameny. "Popřemýšlím o tom cestou."

Pak už se všechno slilo v jeden mlžný opar. To nejdůležitější ale zůstalo - ona a Lovec byli zase spolu. A doufejte, že šťastni, protože jakožto bohyně se ráda motala do cizích životů.

Doufám, že se Vám kapča líbila :) Vaše Adelaide Ralish
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Callia Callia | 27. července 2014 v 19:49 | Reagovat

Úžasná kapitola! Je škoda, že už to bude končit, protože to byla opravdu skvělá povídka! :) :3

2 Adelaide R. Adelaide R. | 27. července 2014 v 22:40 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Jsem ráda, že se ti povídka líbila :)

3 Miti Miti | E-mail | Web | 31. července 2014 v 22:03 | Reagovat

Vážně krásná povídka! :33 Škoda, že to končí...Kdy bude Epilog? :-)  :-)

4 Adelaide R. Adelaide R. | 1. srpna 2014 v 14:06 | Reagovat

[3]: Děkuji mockrát :) Epilog napíšu do konce týdne nejdéle :)

5 Miti Miti | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 14:08 | Reagovat

[4]:Bezva! Už se těšim :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama