Zasnoubená se Smrtí 8

8. července 2014 v 16:47 | Adelaide R. |  Zasnoubená se Smrtí
Ahojte,
takže po době, která se zdá jako půl roku, přidávám další kapitolu ZSS. Není sice nijak dlouhá, ale i krátká kapitola má v povídce své místo, že? :)
Užijte si čtení,
Vaše Adelaide Ralish

Kapitola 8



Hunter se rozhlédl po pokoji, který býval kdysi jeho. Ano, zůstaly zde polonahé plakáty tehdy populárních modelek z rodu sukub. Dokonce našel i svou tajnou zásobu kondomů, nad kterou se musel pousmát.


Trochu jej zarazilo, že Nexus nic nevyhodil. Jediné, co zmizelo, byly odpadky a několik století starý prach. V Pekle - hlavně v tom nové - se doba před tisícem let rovnala součastnému světu tam nahoře.


Šílené teorie se skutečnosti vůbec nevyrovnaly. A proč? To proto, že většina géniů skončila právě tady - v Pekle. Jejich duše tady dole byly něco jako svatý grál. A jelikož pokaždé, když umřely, se znovu narodily v jiném těle a pak nakonec zase skončily tady - Peklo bylo tisíckrát vyspělejší než zemský povrch.


Navíc tento cyklus napomáhal i udržení stabilní rovnováhy v počtu obyvatelstva. Staří obyvatelé se znovu narodili - noví přišli.


Povzdechl si nad dobou, kdy byl korunním princem - ale ty časy už jsou pryč. Jeho rodiče ho těsně před svržením prodali do služeb Smrti, jejíž místo teď zastával - jako jeden z mnoha, on byl však tím, kdo vládl všem Smrtonošům.


A jak se zdálo, Hunter byl jediný muž na zemi, který přemýšlí o minulosti, když v náručí nese svou nevěstu. Podíval se dolů na porcelánovou pleť, kterou oplývala snad jenom Destiny. Rychle dvěma kroky přešel ode dveří k posteli, z níž se jednou rukou snažil strhnout přehoz s dlouhým chlupem.


Po několikátém pokusu, kdy se mu povedlo vybalancovat Destininu váhu na jedné ruce a koordinaci druhé paže, ji konečně položil na měkkou matraci. Posadil se k ní, bok k boku, a pozoroval. Sledoval každou jednu pihu, každý záhyb na jinak hladké tváři. Půl měsíc dlouhých řas a křivku svůdných rtů.


Proč mu to trvalo tak dlouho? Proč si neuvědomil už na začátku - v den, kdy ji poprvé spatřil -, že je jeho zhoubou? Jenže život s ní byl peklo a ráj v jednom. Zamiloval se do ní, uvědomil si. Nemohl říct, kdy přesně, ale bylo tomu tak.


Pamatoval si, jak vypadal, když ji poprvé spatřil. Byla malým vzpurným dítětem s meči v rukách. Kožené oblečení ji objímalo a zahalovalo do pomyslné mlhy hrůzy. A on ji sledoval. Věděl, že má umřít, ale nedokázal si odnést tu křehkou duši.


A proto se raději vzdal kusu své. Kdyby věděl, jaký byl v tu chvíli debil, nakopal by se. Sakra, mohl ji přivést k životu normální cestou. Mohl jí učinit mrtvou bohyní. Ne, on zkrátka musel tu holku připoutat k sobě.


Měl toho litovat. Měl se za to nenávidět. Měl se dokonce i nakopat, ale on byl vděčný.


Díky své hlouposti bude po věčnost žít s tím nejkrásnějším stvořením pod sluncem - každým sluncem, které existuje. Jistě, že měla i své nedokonalosti - například ten nehorázně ostrý jazyk a náladové chování. Ale to byly součásti jí samé.


Natáhl ruku a pohladil ji po tváři. Zachvěla se. Zatraceně, jak si přál, aby se probudila a pamatovala si na něj! Chtěl se jí vyznat, říct jí všechno, co k ní cítí, ale vidět ji takhle ho trhalo ve dví.


~~~


Destiny se ocitla v prázdnotě, která jí promítala různé části jejího života. Viděla se jako malé dítě, které naštvaně sedí vedle líbajícího se páru na shromáždění bohů. Poznámka - je dobře, že zapomněla vidinu svých líbajících se - několik tisíciletí starých - rodičů.


Co ji upoutalo byl však muž s černými vlasy, stojící vedle bělovlasého a štíhlého muže. Vybavovala si všechno - od jeho rtů na těch jejích, po na zem hozeném spodní prádlo, kvůli kterému křičela. Sice na něj nebyla naštvaná, ale bavilo ji vyvolávat zcela zbytečný konflikt. Ne, nebylo to tím, že většinou skočili do postele… nebo alespoň ne z té větší části… dobře, tak z té větší části.


Bohové, ona zřejmě musela být tím jediným stvořením, které lhalo samo sobě, jako když tiskne.


Trvalo jí tak dlouho uvědomit si, že to, co jí chybělo, byl kus jí samé. Kus duše, kterou si někdo sprostě ukradl a ona mu ji po čase stejně ráda darovala. Do horoucích… čehokoliv. Ona se zamilovala do Huntera. Lovce, který ukradl její srdce. Všechny vzpomínky se vrátily na své místo a zaplnily tu podivnou prázdnotu uvnitř.

Teď už jen ležela, plně při vědomí, a zírala na obří sukubí výstřih. Kde to k čertu byla?

Těšíte se na další kapitolu? Adelaide R.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Callia Callia | 10. července 2014 v 21:46 | Reagovat

Já se na další kapitolu těším moc a moc. :D A tahle byla opravdu super. :) :D

2 Adelaide R. Adelaide R. | 11. července 2014 v 12:41 | Reagovat

[1]: Děkuji :D vím, že jsem sem nic nepřidala dlouho :D tak snad čekání vynahradím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama