Zasnoubená se Smrtí 4

2. května 2014 v 14:44 | Adelaide R. |  Zasnoubená se Smrtí
Ahojte,
tak je to opět tu. Další kapitolka naší Destiny a Huntera :) užijte si ji.

Kapitola 4


Destiny zalapala po dechu a klopýtla o krok dozadu. Ten obrovský muž před ní… ten muž… byl nový král Pekla? A ona se před ním chová, jako ta největší husička.

Hrdě se narovnala a pohlédla mu zpříma do očí. V duchu ze sebe setřásla ten podivný chlad, který se jí rozlil po kůži a nahradila jej hřejivým pomyšlením na Huntera.

Tak moment, zavrčela v duchu, odkdy je pomyšlení na tu neurvalou sexuálně aktivní opici hřejivé?

Uvědomila si, že tam již minuty jen tak stojí a dumá nad svým "manžílkem" a Nekros - nebo jak se to jmenoval - na ni s úsměvem civí.

"Takže hádám, že jsi to ty," zavrněl a učinil krok k ní. Instinktivně ucouvla a on se zastavil. Mezi obočím se mu utvořila starostlivá vráska.

"Mohl bys," stoupla si k němu Destiny bokem, "zůstat stát tam, kde jsi? Víš, nemám zrovna ve zvyku stýkat se s lidmi, které jsem chtěla zničit."

Podivná jiskra se mihla v jeho očích. Přesto však zůstal stát na místě a s hlavou skloněnou k rameni ji pozoroval. "Také nemívám ve zvyku nechat se očarovat ženou, která mi pozabíjela nejlepší válečníky. A stejně jsem tady. Před tebou,…" ve vzduchu mezi nimi se utvořilo hmatatelné napětí. "Nevím ani tvé jméno, krásko."

"Jsem Destiny. Ne kráska, ale Destiny. Ta mrcha, co kontroluje životy draků…" bručela vztekle a špičkou svých sandálů podupávalo do zeleného koberce, pokrývajícího tuhle kouzelnou mýtinu.

"Destiny," její jméno splynulo z jeho rtů jako modlitba. Tak měkce a přitom hřejivě. Po páteři jí přejelo smyslné mravenčení.

"Jo, to jsem já, takže myslím, že se není čemu divit. Prostě jsem jednoho večera dostala chuť jít pozabíjet pár démonů - zavřeš mě za to, Nekrosy, a učiníš ze mne svou soukromou konkubínu?"

V zelených očích se mihl stín. "Jsem Nexus. Ale i Nekros zní z tvých rtů úchvatně. Upřímně se mi myšlenka učinit z tebe mou konkubínu zamlouvá. Byla bys ta desátá a nejoblíbenější."
Destiny se vždy smála výrazu "brada na zemi", ale momentálně byla zářným příkladem tohoto jevu. Bože, on má konkubíny?! Oproti tomu byl Hunter a prostitutky… přijatelnější.
"Dobře," vyrazila ze sebe, "musím ale odmítnout. Jsem vdaná - i když za imbecila, ale vdaná - a nijak mne neláká představa stát se něčí… lehkou děvou…"

Nexus se pousmál. "Ale i vdané ženy mají své tužby, nemám pravdu?" dravčím krokem se k ní přibližoval. Neustoupila. Jen tam tak stála a přemýšlela, proč zrovna ona se zapletla do něčeho takového.

Nexus zvedl ruku a přejel jí palcem po líci. "Byl bych moc šťastný, kdybych tím vyvoleným mohl být já. Ostatně, mile rád ti dám ochutnávku…"

Nevěděla jak ani kdy, ale najednou ležela na zádech a on se nad ní skláněl. Rty sotva centimetr od těch jejích. "Bude to zábava," zavrněl svůdně a políbil ji. Jeho ruku se jaksi - ehm, pro ni nepatřičně - octla na jejím stehně a směřovala pomaličku víš.

Jenom tam ležela, naprosto imunní vůči jeho líbací schopnostem, a nedokázala si pomoct, aby jej nezačala srovnávat s Hunterem. Přeci jen, on byl muž, který jí líbal - a to hodně často.

Nexus se zvedl na lokti a se zamlženýma očima se na ni podíval. Věděla, že po ní touží, ale i kdyby se snažila - což opravdu nedělal - prostě po něm netoužila. Pohledem sjela k jeho rezepjaté košili a hystericky se rozesmála.

Zamračil se na ni. On byl zjevně zmatený, ale ona si mohla klidně jít oprášit ruce a s láskou se mu pomstít. To zatracené znamínko draka, které nesl nalevo - těsně pod klíční kostí - ji téměř rozplakalo.

Bože, pokud tohle byl důvod, proč nevěděla kdo je Toraařin druh, ať se - ne počkat. Teď se nemůže propadnout. Ne, teď musí ještě zapracovat na pár věcech, aby ty dva dala dohromady.

"Čemu se směješ, krásko," zavrněl Nexus a políbil ji na krk. Přesně v tu chvíli ho někdo chytil za vlasy a vytáhl na nohy.

"Táhni, kurva, od mojí ženy!" zařval Hunter a vztekle praštil Nexusem o zem. Destiny zkameněla. Kde se tady ten neandrtálec vzal? ptala se v duchu.

S bolestivým úšklebkem sledovala ze svého místa na zemi, jak dostal ten ubohý chlapík ránu pěstí do čelisti. Tiše sykla, když padl.

Jak nejlépe si ověříte svého zetě než tak, že ho necháte poprat se s žárlivým manželem? Ten chlap byl ale odhodlaný, neboť se během vteřiny postavil na nohy a setřel si krev ze rtů.

"Dlouho jsem tě nevyděl, Poutníku," utrousil Nexus. Ta slova byla podbarvena zvláštním tónem. Skoro jako by byl i rád, že ho Hunter napadl.

"Táhni do Pekla, Nexusi, a nejlíp uděláš, když už se tu nikdy neukážeš. Jak si do hajzlu jen mohl? Jak? Je to moje žena!"

Destiny jeho slova slyšela, ale potýkala se s jiným, pro ni závažným, problémem. Jak sakra mohl Hunter vypadat tak svůdně, když se kvůli ní rval? Bože, byl úžasný, i když ho nenáviděla.
"Vždycky sis ukradl to nejlepší, bratříčku," zakroutil hlavou Nexus. "Tahle žena je ale něčím, po čem zatraceně toužím. Myslím, že s tebou není šťastná…" další rána srazila Nexuse zpět na kolena.

"Je se mnou do-hajzlu-že šťastná. Protože já ji miluji, ty podrazáku jeden! Je to moje žena a má kus mé duše! Je moje!" Hunterův obličej zrudl zlostí. V očích se mu jasně odrážela smrt a svaly se chvěly touhou uhodit.

Destiny se zamračila. "Říkal ti "bratříčku", Smrtko?" Dobrá, její schopnost reagovat byla omezená, ale sledovat boj dvou chlapů k nakousnutí a ještě k tomu, když se rvali o ni… kdo by jí to měl za zlé?

"Buď ticho, ženo," řekl Hunter ledovým hlasem, "s tebou si to vyřídím později."

"Už se třesu," zamávala do vzduchu rukama a zvedla se. "Ale pořád si mi neopověděl. Řekl ti právě bratříčku?"

"Ano, řekl. A nemůžeš být jednou ticho, když ti to rozkazuju?" vrčel vztekle a otočil se čelem k ní.

"Vypadám jako někdo, kdo je z tebe podělaný strachy, manžílku?" odvětila a nakoukla mu přes rameno. "Takže tohle je tvůj bratr?" divila se.

"Ano, bohužel jsme příbuzní," ozval se Nexus. "Jsme dvojčata. Jednovaječná. Jenže podle božský pravidel - on vede. Narodil se dřív. Já jsem ale vždycky byl ten hezčí." Mrkl na ni. Hunterův obličej opět nabral ten podivný odstín a ona ho chytila za paži ve chvíli, kdy se pokusil ohnat pěstí.

"No tak, žárlivost si nech na doma. Stejně už je zadaný," uculila se Destiny. "Teď mi raději něco o sobě povězte, pánové, protože umírám touhou znát něco, co Huntera donutí zešílet kdykoliv s tím vytasím!"

Nexus se rozesmál. "Jseš si jistá, že nechceš raději mě? Dokázal bych tě víc uspokojit, než tohle děsuplné stvoření."

"Ještě si to rozmyslím," zamrkala na něj na oplátku a zavěsila se do Huntera. Ten stále propaloval svého bratra pohledem a pokoušel se ho zabít. Jenže jeho žena na něj měla podivně uklidňující účinky, a když si všiml, že o toho darebáka nejeví zájem, uklidnil se. Přeci jen, patřila jemu - celou svou duší, tělem a brzy snad i srdcem.

I když to poslední si nehodlal připustit, věděl, že ji začíná mít rád. A to hodně. A už vůbec nechce, aby se stýkala s jiný muži. Ne, dokud ji pořádně nezaobalí jako svůj majetek.

@líbila se Vám kapitolka? Ostatně, doufám, že ano. S pozdravem
Vaše Adelaide R.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 2. května 2014 v 19:46 | Reagovat

Líbila? Líbila?! To jako vážně?! Ne nelíbila se mi, Adelaide.... A víš roč se mi nelíbila? Protože jsem se do téhle povídky ne jenom zalíbila, ale přímo zamilovala! Nevím, zda to dává smysl. :DD Prostě.... Úžasná, skvěle napsaná a tak... Hunter je prostě sexy! :D

2 Adelaide R. Adelaide R. | 2. května 2014 v 20:04 | Reagovat

[1]::D tak dobře, když to říkáš :D Budu ti věřit :D A děkuji mockrát :D P.S.: na Huntera máme stejný názor :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama