Zasnoubená se Smrtí 3 - 2. část

26. dubna 2014 v 17:01 | Adelaide R. |  Zasnoubená se Smrtí
Ahojte, takže, tady máte další část kapitolky :) užijte si ji :)


Kapitola 3 - 2. část


Destiny se probudila s těžkou paží, která se jí omotala okolo pasu. Nemusela hádat dvakrát, aby zjistila, kdo je ten otrava vedle ní. Škubla sebou ve snaze se zpod něj vyprostit a uvolnit si tak cestu na toaletu, kterou nutně - ale opravdu nutně - potřebovala.

Třikrát se pokusila jeho ruku odtáhnout a třikrát si ji přitáhl ještě těsněji k sobě. Frustrovaně zaklonila hlavu a nahlas zaskučela. Hunterovo oči se zachvěly a černé dravčí oči se na ni upřely.

"Musíš mě budit, ženo?" zavrčel vztekle, ale svůj stisk nepovolil. "Potřebuji trochu spánku, když jsi v noci tak řvala."

Destiny stiskla své dokonale nalakované nehty a sevřela jimi jeho kůži. Hunter sykl. "Za co to bylo?!" zařval na ní.

"Pusť mě," řekla sametovým hlasem, "nebo příště špínu o hodně níže." Ta slova zapůsobila jako ledová sprcha a Hunter se odtáhl až na druhý konec postele. Se smrtí v očích - jak výstižné při jeho práci - ji sledoval, jak vstává a zabouchává za sebou dveře od koupelny.

"Stačilo to říct slušně," zabrblal si pro sebe. K jeho překvapení se mu dostalo odpovědi: "Kdybys nebyl těžký, jako prase, a silný, jako Golem, fungovalo by to, když jsem se snažila odejít."

Zarazil se a význam jejích slov mu vystřelil nával horkosti do tváře. Nikdy se mu to nestalo. Ani jedno z toho. Ale s touhle ženou - pokud je to správný výraz - se mu podobné jevy stávaly až příliš často.

Tiché šumění vody narušilo mrtvolné ticho v pokoji. A pak, když už se stával nedočkavým, se vynořila z koupelny ven. Na tváři usazený vražedný výraz a na rtech zuřivý škleb.

"KOLIKRÁT," zavrčela na něj, "jsem ti kurva říkala, ať ty zasraný ručníky dáváš rovnou do koše?!"

Zarazil se a pak, bezmocný vůči jeho moci, vypukl v smích. Ještě nikdy nebyl seřván za to, že dělá nepořádek. Ale jak už říkal…

"No, jestli máš takou potřebu mě vytrestat," zavrněl a narovnal si peřinu v oblasti třísel, "jeden druh trestu bych přijal obzvláště rád."

Zařvala jako dravé zvíře. "Smrtko jedna pitomá! To v sobě nemáš ani kapku studu? To myslíš furt jen na to?"

"No promiň," nafoukl tváře, "já díky tomu teď přežívám. Kdybych s tebou nespal, byli bychom oba mrtví."

"To by pro tebe nebyla žádná novinka, co? Ostatně nic jiného, než brát životy, stejně neumíš."

Hunterův obličej se zkřivil bolestí. Jo, holka, zásah do černého, pomyslil si a ze všech sil ovládal ten podivný pocit, který ho obestřel.

"Nechal jsem žít ty tvé miláčky," bránil se. "Copak to není dostatečné? Já jsem od toho, abych udržoval rovnováhu jak na Zemi, tak i tady a v Pekle. Jak by to vypadalo, kdyby nikdo neumíral?"

Destiny ho ignorovala a přes místnosti si to vykračovala k zabudované zrcadlové skříni. Tam spustila dolů saténový župánek a vystavila své pozadí jeho pohledu. Věděla, že bude šílet a věděla, jak ho vytrestat k šílenství. Pomalu otevřela skříň a vylovila dlouhé bílé roucho.

To si bleskurychle přetáhla přes hlavu a obrovskou stříbrnou sponou ve tvaru lilie upevnila na rameni. Pak se otočila a čelila jeho touhou se lesknoucím očím.

"Myslím, že nejsi jediný, kdo zastává pořádek. Existují i jiné Smrtky, pane Dokonalý, takže nehodlám poslouchat tvé vychvalování a svátost."

Mile se usmála a sedla si na malou průhlednou stoličku, aby si mohla nazout bílé lodičky s pásky, které sahaly až po kolena. "Navíc, jiná Smrtka by mi také postačila jako manžel. Určitě by byla lepší než ty!"

"Fajn," vyprskl a vstal z postele s prostěradlem okolo boků. "Když tak toužíš po někom jiném… jdi a najdi si ho! Ale varuji tě, já na tom budu stejně!"

"Alespoň nějaký ústupek, ty proradný bastarde!" zařvala na něj. Jistě, neměla žádnou chuť spát s někým jiným, než byl on, ale neměla ani chuť mu to přiznat. Ona nebude tím, kdo se vzdá. Tahle válka byla kdo-z-koho už poměrně dlouhou dobu a teď, když byly váhy na její straně, se nehodlala vzdát.

"Jdu dolů k drakům," vstala a mile mu zamávala, "uvidíme se až budu krvácet z rány, manžílku." |ronie, kterou vložila do posledního slova, byla téměř hmatatelná.

Rozeběhl se k ní, s kletbami na rtech, ale ona mu zmizela. Zanechala ho tam klejícího a plného frustrace. Byla to ta největší citová piraňa na světě. Nebo alespoň v téhle domácnosti.

~~~

Destiny se odhmotnila na uprostřed mýtiny nedaleko domu jejích schovanců. Byla unavená z toho věčného inferna, které i ona sama způsobovala. Ale co s tím má dělat? Ten chlap o to prakticky škemrá!

S pocitem svobody se sesunula do měkké trávy a pozorovala blankytně modrou oblohu bez mraků.

Nevěděla, jak dlouho tam ležela, když se za ní ozvalo: "Našel jsem tě."

Škubla sebou a rychle si sedla. S vyděšeným pohledem se ohlédla a spatřila vysokého muže se zvláštními bílými vlasy, ve kterých se vyjímal uhlově černý pramen. Lahvově zelené oči si ji prohlížely se zjevným zájem a touhou.

Rychle vstala na nohy a snažila se udržet balanc, když se jeden z podpatků zabořil do hlíny. "Kdo sakra jste?!" vyjela na muže. Ten se jen usmál a odhalil bílé zuby.

"Jmenuji se Nexus," řekl stručně, "a ty jsi tak, která mi povraždila vojsko, že?" Pokud by krev v těle dokázala zamrznout, v žilách by jí momentálně koloval led.

@Tak jaká byla kapitolka? Doufám, že jsem Vás nezklamala :) Vaše Adelaide R.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 26. dubna 2014 v 22:10 | Reagovat

Hustý hustý hustý! Úžasná kapitola já ty jejich hádky tak miluju! XD to s těma ručníkama mě nesmírně pobavilo :D

2 Adelaide R. Adelaide R. | 26. dubna 2014 v 22:28 | Reagovat

[1]: Děkuji :D No, ručníky :D chtěla jsem původně napsat obleční, ale ručník se mi hodil víc :DDD

3 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 28. dubna 2014 v 19:30 | Reagovat

Víš, že já je miluju všechny a navždycky :D takže se už nemůžu dočkat další kapitoly :D

4 adelaidebooks adelaidebooks | 29. dubna 2014 v 9:49 | Reagovat

[3]:Děkuji ti :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama