Zkrocení vášně 15 - konečná

10. března 2014 v 19:44 | Adelaide R. |  Zkrocení vášně
Ahojte, takže, je to tu. Nemohu říct, že jsem ráda, ale jsem pyšná na to, že jsem dopsala příběh Amelissy a Gabriela. Doufám, že i Vám se můj příběh líbil.
Užijte si poslední část. S pozdravem,
Vaše Adelaide R.



Kapitola 15 - Závěrečná





"Musíme si promluvit," Toraa se postavila mezi rám u kuchyňských dveří a zamračila se na culícího se Gabriela a zářící Amelissu. Věděla, že si ji dnes ráno označil za družku… Nechtěla být hnusná, ale slyšel je celý dům.

Gabriel si Lissu přitáhl na klín a stiskl citlivou kůži na jejím krku mezi zuby. "Cokoliv jí chceš, můžeš to říct přede mnou."
"Nemůžu," oponovala mu. Její bojovná brada se vysunula dopředu. "Je to osobní záležitost."

"Můžeš," usmála se Lissa a uhodila Gabriela přes ruku, která jí cestovala po stehně víš. "Stejně by to ze mne potom vymámil."

"Měla bys vědět, že se něco stalo. Nebo spíš, že nevíš o svém původu vše," zhluboka se nadechla. Nerada jí to říkala před ostatními - i když tu byl jen Gabriel. Zmíněný ztuhl a narovnal se. V očích vražedný pohled, neboť byl vyrušen od své nejnovější záliby.

"A to je?" zavrčeli ti dva naráz. Jejich pohledy se na´moment střetli, než se opět zamračili na Torau.

Ta popošla několik kroků dopředu, nohou odsunula židli a záhy na ni usedla. Položila si lokty na stůl a spojila prsty. "Dřív na existovaly dva druhy drakobijců. Jedni, kteří draky hubili, druzí, jež je naopak chránili. Mezi sebou vedli války, boje, v nichž nebylo vítěze ani poraženého, neboť nikdy neskončily.

Drakobijci se kdysi dávno spřáhli s vůdcem starého Pekla. Ten jim propůjčil moc démonů a spojil jejich smrtelné duše v jednu s duší zavrhlých démonů. Zůstalo v nich jen tolik lidskosti, kolik sami dovolili. A mnozí z nich… ti svou lidskou schránku odhodili při první možné příležitosti.

Z nich se pak stali Dračí vrazi - od nich vznikl pravý název drakobijci. Ti druzí, kteří nechtěli zanevřít na svou lidskosti… poté dostali zmilosrdnění a jejich duše mohli zemřít. Moc démonů jim sice zůstala, ale jejich věčnost nikoli. Tihle, ti v uvozovkách hodní, se stali symboly draků. Jejich druhy a ochránci. Jakmile se totiž drakomilci - doufám, že si dokážeš odvodit ta dvě slova a já je tu nemusím jak idiot vysvětlovat," odbočila namoment Toraa od tématu. Její oči se hluboce zahleděly do Amelissiných.

"No, ale abych ti to dopověděla… Drakomilci získali při svazku s draky část jejich moci. A života. Nemohli zemřít, pokud nebyl poraněn, či zabit jejich druh. Jenže i malá dírka v dokonalém plánu byla pro drakobijce darem. Pokud zraníš dračího druha, oslabíš i zvíře. A když zahubíš zvíře… zemře tvůj nepřítel. Toho se zabijáci chytli a hromadné vyvražďovaní započalo.
Zemřela polovina draků a Váhy rovnoprávnosti světa pomalu, ale jistě, měnily svou stranu.

Proto bohové vytvořili armádu drakomilců. Ti získali nadlidskou moc, odvahu jejich zranitelnost byla téměř nulová. Draci zase dostali lidskou podobu. Tím pádem mohli množit. Jejich potomci byli lidé, ale nesli v sobě geny drakomilců. Boje pokračovali, ale bez větších obětí. Díky lidské podobě, byli draci zapomenuti.

Jenže čas a doba se mění. Záhadná nemoc zachvátila temnou stranu. Bohové začali boje. Počet mrtvých na temných byl závratný. Proto byla i světlým udělena smrtelnost. Byl to dar, jež jim zajistil poklidné dožití.

Všichni draci, jež měli svého druha, zemřeli. Stejně tak i jejich druzi. Jenže… s nástupem nového božstva nastal i zmatek. Jedna bohyně, nemusím doufám říkat která, změnila osudy čtyř bývalých Jezdců. Tedy pěti, i se mnou. Jim byla ponechána nesmrtelnost, ale po dlouhou dobu odebráni druzi.

Ale drakobijci a drakomijci tak úplně nevymizeli. Zůstal tu jeden. Potomek dvou znepřátelených rodů a jeho potomek. Ty, Lisso, jsi potomkem křížence světla a stínů. Proto hrozí nebezpečí, že se nové Peklo otevře a započne boj jen proto, aby tě dostalo na svou stranu. Proto máš možná pocit, že se uvnitř tebe perou dvě části."

Amelissa otevřela oči do široka. "Děláš si ze mě prdel," po těch slovech jí přistála velká dlaň na puse.

"To znamená co? Že je prokletá a může mi ji vzít nějakej idiot ze zdola?"

"Tak nějak, vlastně to znamená, že se o ní strhne boj. Ona zůstane na pomezí. Ale teď je to potencionální bomba, která může zničit, ale také stvořit. Destiny to ví. A vždy to věděla. Ty ji musíš udržet u nás. Na neutrální až světlé půdě.

Protože tady… tady jsou Váhy opět vyvážené. Pokud by ji temnota přetáhla, mělo by to fatální následky pro celý svět."

"Nedám ji nikomu," zavrčel drak odhodlaně a přitáhl si ženu blíž k sobě. "I kdyby to znamenalo, že si k sobě mám nastěhovat její matku."

"Hej!" zařvala Amelissa. "Co máš proti mojí mámě?!"

"Nic," uculil se, "absolutně nic. Jen je to tchýně a ty mají všechno proti svých zeťům."

"Její matka byla a je kříženec draků," zavrčela Toraa, "je samozřejmé, o vaší existenci ví. To její otec byl tem půlčík světla a tmy. A pak umřel. Její matka a sestra budou muset být pod ochranou. Budete si je sem muset nastěhovat. Dům je dost velký pro nějakých dvacet lidí."

"Nechci u sebe tchýni!" zařval Gabriel a zmučeně zabořil hlavu do Lissiny hrudi. "Nechci!" Pohlavek mu přistál na týlu.

"Nenavážej se do mojí mámy, ty jeden zasranej draku! Ještě pořád bych mohla jít a spát s jiný…" V tu chvíli zvedl Gabriel hlavu. V očích mu nebezpečně zaplálo a tesáky se mu prodloužily.

"Doufám, že to byl jen vtip, protože jinak…" syčel, "jinak ten chlap skončí mrtvej někde daleko, opravdu daleko, kde ho nikdo nenajde. Navíc, ty s jiným už spát nebudeš! O to se postarám sám. A rád!"

"Oh," zavrněla Lissa. "Takže, když tady zůstanu - s ním a ostatními draky… budu potencionálně v bezpečí? A svět také?"

"Jo, mělo by to tak být. A pro vaši informaci, Des se vydala do Pekla, protože Brána se otevírá dříve. Rozhodla se, že ji zastaví sama. Jen aby vám dala možnost žít normální život, měli byste jí být všichni vděční," s těmi slovy se otočila a nechala je, aby viděli její zadek v kožených kalhotách.

Nebo záda v korzetu, vždyť to bylo jedno.

"A abych nezapomněla," řekla, aniž by se otočila. "Mám vám vzkázat, že miminko bude brzy na cestě. Draci dostanou družky a vyráběj mimina, jako by jim šlo o život," mrmlala nasupeně.

"Mimino?!" zaječela Lissa. "Já nechci mimino! Ne teď. Jsem ještě mladá!"

"Já chci mimčo," zazubil se Gabe, "alespoň bych už byl taťkou. A Cassie tetou. Proč si nezařídit mimčo?"

"Protože to znamená řvaní, smrad od hovínek a další. Tohle chceš?" zamračila se na něj. V očích se jí komolila směsice
pocitů. Zlost. Nenávist. Láska. Touha.

"Ale, když se nad tím zamyslím… budeš na něm pracovat tvrdě?"

"Jak nejvíce to půjde," zazubil se v odpověď. Pak ji vzal a s úsměvem na tváři ji políbil na líci a poté na rty. "Ale nejprve svatba. Před tím nebudeme mezi sebou pracovat na ničem… možná občas odskočíme, ale nebudeme pracovat. Co říkáš na zorganizování obřadu tak do… půl roka?"

"Děláš si ze mě legraci, že jo?" kdyby mohl pohled vraždit… byl by už mrtví. "Do háje, nejdřív sem nastěhuj mojí mámu a ségru. Pak můžeš říkat, že před svatbou nic!"

"Tuhle nabídku beru. Takže… jdeme."

Na nic víc se jí neptal. Jen ji zvedl ze země a políbil. A ona už teď věděla, že to slovo na L bude v jejich případě skutečný. Co jiného by to jinak mohlo být?

Mezitím v Pekle…


Destiny ležela na zemi v tratolišti krve. Okolo ní sebou ještě škubaly stovky mrtvých démonů. A ona věděla, že se brzy přidá k nim.

Jedinou výhodu její smrt přinesla v tom, že se Brána na nějakou dobu opět zavřela. Dokázala to…

Na kraji jejího zorného pole se objevila postava v černé dlouhé kápi. Sledovala, jak se slonovinová kostra pohybuje. Jak občas vykoukne článek prstu, nebo část holé lebky.

A pak… stálnad ní…

Opět přidávám odkaz, kde si můžete stáhnout celou povídku/novelu:

http://uloz.to/x5y7ceDH/zkroceni-vasne-pdf


Pod článkem můžete hlasovat a vyjádřit, co si o mém příběhu myslíte :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 10. března 2014 v 20:53 | Reagovat

Úžasný!Skvělý!Nádherný a já nemám slov! "Hej!" zařvala Amelissa. "Co máš proti mojí mámě?!"   U téhle věty jsem se začala strašně smát. :DD A jinak.. Proč už je konec? :(((( Já nechci konec! Já vím, (doufám) že bude daloí příběh, ale.... Já nechci konec! :( Ale byla to opravdu úžasná povídka, to ti musím říct. :) :D

2 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 11. března 2014 v 10:08 | Reagovat

moc pěkné

3 adelaidebooks adelaidebooks | 11. března 2014 v 18:54 | Reagovat

[1]: Děkuji mockrát :D No, konec je tu proto, aby mohl přijít další příběh :D a další příběh znamená i pokračování draků :D popravdě... nechci je dopsat, ale musím :D

[2]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama