Zkrocení vášně 14

8. března 2014 v 11:31 | Adelaide R. |  Zkrocení vášně
Ahojte, další díl ZkV je už tady! Doufám, že si jej užijete a budete naladěni na další :)
S pozdravem,
Adelaide R.

Kapitola 14




Amelissa se převalila a položila si hlavu na mužskou hruď vedle sebe. Po tváři se jí rozlil spokojený úsměv.

Byla s mužem… po dlouhé době. A dokonce tomu muži - ehm, draku- věřila. V tomhle byl prvním. Jeho samolibý výraz, jež měl i ve spánku, byl dostatečným důkazem k tomu, aby věřila, že o tom věděl.

Prstem mu začala malovat kolečka na nahé hrudi. Možná by mohla říct…, že se i zamilovala? Sešpulila rty. Nevěděla, co ten pojem znamená. Jistě, milovala svou matku a sestru. Ale otce nikdy nepoznala. Byl to jeden z jejích údělů. Ale teď, když se o své identitě začíná dozvídat… by ji zajímalo, kde je ten imbecil, který jí dal život a neobtěžoval se říct: "Hej, brouku, budeš v kontaktu s bestiemi, který existují jen v pohádkách! Užij si draka!"

I ona sama začínala vytušovat, že něco není v pořádku. Byla rychlejší, silnější a bystřejší než kdokoliv z jejího okolí. Ještě na základní škole patřila mezi ty, kteří byli nadprůměrní. Její mozek dokázal zpracovat jakoukoli situaci a z té vymačkal to, co potřebovala vědět.

Vždy přišla s něčím, co bylo neobvyklé. Jiné. Znala šest jazyků světa a ty se všechny naučila do tří měsíců, po té době již mluvila jako rodilý mluvčí.

A teď… v tomhle domě zjistila, že její síla není lidská. Že má v sobě něco, co může otevřít peklo a to jen proto, že jí to něco chce. Sama pociťovala tu "věc", co se jí tlačila vzadu v lebce.

Ale pocit, že tam něco je byl umocněný občasnými výpadky. Stejně tak tušila, že její mysl neobývá jen jeden vetřelec. Byli tam dva. Jeden stál na straně draků a ten druhů - jen v případě nekontrolovatelného nasrání - je chtěl zabít. Hlavně tedy Gabriela.

Cítila k němu něco. Rukou přestala kroužit po jeho hrudním svalstvu a roztáhla prsty. Nehodlala vyslovit to slovo na L. Ne dnes. Možná zítra, nebo také ne. Ale tenhle pocit, to hřejivé teplo na její hrudi, přece nemohla být láska?

Přes počáteční nepokoje, které v tomto domě zažila, se stala se všemi obyvateli téměř kamarádkou. Hlavně poté s Cassandrou. Ta jí obeznámila se vším. Řekla jí, jak rychlý spád vzal její vztah s Gideonem. To, že se s Gabem znala i ze školy, kam chodil místo potloukání se lesy. A pokaždé, když se ta žena zmínila o oněch mužích, oči se jí rozzářily láskou.

Záleželo jí na nich. A Lissa k nim začínala cítit totéž. Toraa jí obeznámila s nebezpečím, které hrozí v případě, že její drakobijecké sklony vypuknout na plno a v neprospěch draků.

Rozpoutalo by se peklo. Otevřely brány a její rodina by byla vyvražděna zplozenci pekle… jen proto, aby se k ní dostali. Draci - jediná spojka a rovnováha téhle planety, by byli vyvražděni.

A ona by byla vrahem. Zavrtěla se a přisunula blíže k nahému tělu vedle ní. Nechtěla, aby se jim něco stalo. Hodlala při nich stát.

Sama pro sebe se usmála. Věděla to jistě. Bude tu u něj. Bude pro něj tou…jak jí to nazýval… družkou. I když mu možná neřekne, co k němu cítí teď, bude tu stát.

Po jeho boku. Opět začala kreslit neviditelné obrazce na jeho kůži. Gabriel tlumeně zasténal a ze spánku se přetočil, objal ji kolem pasu, těsně přitáhl k sobě a uzamkl tuto obranou polohu svou nohou, jež jí obepnula jako břečťan.

Ano, bude jeho družkou.

8°8°8

Destiny stála a dívala se na další dvojici, která se konečně dala dohromady. Věděla, že Amelissa a Gabriel to nebudou mít lehké, ale ten drak si vždy chránil to, co bylo jeho.

Pomalý a smutný úsměv se jí usadil na tváři. Teď už zbývali jen dva. A jeden velký problém. Tušila, že se něco stalo… tušila to nejhorší.

Družka jednoho z jejích draků zemřela. Ta, která měla opatrovat Quinna - nositele Hněvu - odešla… někam, kam ani ona nebude pro tu nebohou duši moci dojít. Jenže… cesty osudu jsou vždy zapředené jako vlákna.

Jedna potencionální družka zemřela… a další povstala. Destiny netušila kdo, nebo co, byla zač. Necítila ji. Ale již brzy bude, neboť bolest ze ztráty odezněla prakticky hned. Teď už tu zbývala jen jedna věc.

Démoni z nového Pekla nesmějí utéct. Nesmějí zničit Lissin a Gabeův život. Ne nyní. Ti dva - a ostatní - ještě nebyli na tohle připravení.

Rukou mávla nad obří vodní plochou, která se vznášela ve vzduchu. Její zrcadlo, které odkrývalo současnost, minulost i budoucnost. Ona byla Život. Byla Osud. A teď měla za úkol zachránit své svěřence… ze spárů něčeho, co se nikdy nemá stát.

Zavřela oči a odhmotnila se k Toraře. Jezdkyně ležela na posteli a její oči byly upřené na Destiny.

"Věděla jsem, že přijdeš," líně se usmála, "cítila jsem to. Jen nevím proč."

"Peklo se otevírá," Destiny popošla o několik kroků do předu a usedla na měkkou matraci. "Musím to zastavit. Ještě není správný čas. Ještě se to nemá stát."

Toraa jako by vystřízlivěla. Její úsměv povadl a tělo se napjalo. "Nesmíš jít do Pekla. Je naprosto jasný, že tam umřeš!"

"Jenže já nemám jinou možnost. Musíš pochopit…"

"Že naše životy jsou pro tebe prioritou. Ale ty a já jsme spojený! Jestli umřeš ty… budu další na řadě!" Slova odlétávala Toraře od úst jako led. Věděla totiž, že Destiny jí dala něco, co neměla. Ona jí darovala kus svého já.

"Ne, pokud tvůj druh přijde na scénu dřív. Pokud ne, budeš muset vydržet. Několik let bys po mé smrti měla přežít. A on by se měl objevit brzy… i bez mé pomoci," tichá slova se místností odrážela jako tenisový míček.

"Jenže ty máš v hrsti i životy jiných! Ne jen nás! Copak nechápeš, jak je to riskantní?"

"Tor, musím to udělat, když to neudělám, umřete. Nemohu dovolit, abyste umřeli nešťastní. Ne, když se rovnováha začala konečně vyvažovat."

"Kdy," zavrčela Jezdkyně po chvíli. "Kdy odejdeš?"

"Za dva dny. To bude nejvyšší čas. Pokud tam zemřu, věz, že Brána zůstane ještě po nějakou dobu zamčena."

"Půjdu s tebou," oznámila dračice.

"Nemůžeš, teď jsem tě dostala ze starého Pekla. Nemohu tě vzít do dalšího. Ochraňuj mé draky. Ochraňuj jejich - i tvé potomky-, a nenechej, aby nad Lissou zvítězila ta druhá stránka drakobijců. Ukaž jí a řekni vše, co jsem řekla já tobě. Nauč ji, že jsou dva drakobijci. A ona je potomky obou."


S těmi slovy mladá bohyně zmizela a zanechala Toraau samotnou. Jezdkyně se trhaně nadechla a setřela slzu, jež jí skanula po líci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 8. března 2014 v 12:51 | Reagovat

Bien! Bien!!! Merci!!!

2 adelaidebooks adelaidebooks | 8. března 2014 v 13:01 | Reagovat

[1]: :3 Děkuji :D

3 Calla Calla | Web | 9. března 2014 v 12:52 | Reagovat

Úžasný! :D á se nechci pořád opakovat, ale ono to je a vždycky bude úžasná povídka! Prostě... Nehorázně se těším na další kapitolu. :) :D

4 adelaidebooks adelaidebooks | 9. března 2014 v 13:19 | Reagovat

[3]: :D Děkuji ti :D Mně nevadí, když se opakuješ :D Jsem moc ráda, že se ti to líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama