Zasnoubená se Smrtí 2 - 1. část

27. března 2014 v 16:45 | Adelaide R. |  Zasnoubená se Smrtí
Ahojte,
takže po delší pauze je tu další část :)
S pozdravem,
Vaše Adelaide R.

Kapitola 2 - 1. část



Destiny seděla na rudé lenošce. Hlavu měla zakloněnou a oči zavřené. Byla vyčerpaná - a to totálně. Právě dnes byl den poté - aneb DEN po svatbě. A svatební noci. Byla s tou umouněnou bytostí téměř dva měsíce a zjistila, že vyhýbaní se předávání - jak tomu Hunter říkal - je dosti namáhavé. Hlavně pak, když se vám na hrudi objeví díra o velikosti meče, jež vámi prohnal démon.

A po každé, kdy nastal onen moment - skočili do postele rychlostí blesku. Nesnášela ho. Nesnášela milování se s ním. Nesnášela sebe za to, že ho nesnáší. Kolikrát už ho chtěla nechat zemřít. Zmizet a spolu s ní by zmizel on. Ale pak si vzpomněla, že má několik duší, o které se musí starat. A tak… jakmile mu začaly mizet ruce a jí krvácet i jenom nos - musela okamžitě přistoupit na ty připitomělé požadavky.

Vždyť si ho ani nechtěla vzít! Ale ne, její otec prostě bude trvat na svém. Jeho dcera přeci nebude žít s mužem, který není jejím manželem!

A teď, když nemanžel-manžel zjistil, jak ve skutečnosti vypadá, měla prapodivné tušení, že to chlípné prase se k ní vrací i díky tomu. Nějak našel zalíbení v jejích křivkách… o tom nebylo pochyb.

Bože, jak ráda by ho uhodila něčím po hlavě - něčím hodně těžkým…- a zahodila jeho tělo do hrdla sopky. Pak by alespoň věděla jistě, že ten mizera už nikdy nepřijde a ona si bude moci poklidně… a bolestivě umřít.

Zrovna ve chvíli, kdy se začala uvolňovat, práskly přední dveře a k ní dolehl mumlavý mužský hlas. Narovnala se a s obtížemi rozlepila oči. Seděla tam na lenošce, jen v poloprůsvitném bílém hávu, který musely božské ženy nosit po dobu dvou týdnů po svatbě, a se zlatým opaskem okolo pasu. Nohy bosé a pokrčené před sebou. Vlasy ledabyle pohozené přes rameno. A čekala…

Uplynulo několik minut, když už to nevydržela a zvedla se, plná odvahy jít hledat toho vyvrhele pekel, když se dveře do její knihovny rozrazily. Sakra, co má ten hromotluk s ničením mých dveří! supěla v duchu.

"Tady si!" zařval aniž by jí dal vteřinu na vzpamatování se. "Hledal jsem tě všude! V ložnici nejsi. V kuchyni ani koupelně také ne! Vracím se domů-," vrčel a ona jej přerušila.

"Není to tvůj domov. Je to můj milovaný byteček, který nepotřebuje špinavý prase, který tu bude rejdit na všem a ve všem, co je zrovna po ruce!"

"-a nikde nevidím svou ženu! Jsme svoji teprve den. Den! Chápeš to?" supěl dál. Až teď si jej pozorně prohlédla. Kožené kalhoty měl potřísněné krví, košili roztrhanou, obličej rudý námahou. A jeho ruce… měly rozbité klouby. Ten parchant jí ničí život! Ne jen, že se teď jmenuje Destiny Death (aneb paní Smrťáková), ale on bude ještě někde v nějaké putyce rozdávat rány!

"Ty bastarde!" zařvala na něj. Dobrá. Tohle slovo bylo její nejoblíbenější, tedy až po jednou, které rozhodně, ale rozhodně, nepatří do slovníku bohů a bohyň. "Jak se vůbec opovažuješ! Přijít mi do domu zmlácenej, špinavej a," ohrnula opovržlivě nos, "smadlavej!"

"Přestaň mě furt peskovat, jak nějaké děcko!" řval na ní nazpátek. "Nejsi moje máma a pokud si dobře pamatuji, nedávno ti nevadilo, jak smradlavým jsem! A zvykej si! Příště se nebudu nikde s nikým dohadovat až o tobě řekne, že jsi "kurevníkova dcera" a "nekronomova manželka! Ostatně bych ještě mohl přidat několik vlastních postřehů o tobě!"

"Nenávidím tě!" zařvala na něj po chvíli, kdy marně hledala odpověď na jeho slova. Ten chlap byl ta největší - a nejžhavější osina v zadku. A ona ho zcela jistě neměla vůbec - opravdu vůbec - ráda.


Prudce rozhodila rukama a zavrčela na něj. Na jazyku měla tisíce dalších nadávek, kterými jej hodlala častovat, ale nedokázala je z nějakého přihlouplého důvodu vyslovit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 27. března 2014 v 17:12 | Reagovat

8-O :-D :D [:tired:] O_O :-) :-) ;-)

2 adelaidebooks adelaidebooks | 27. března 2014 v 17:15 | Reagovat
3 Calla Calla | Web | 27. března 2014 v 17:35 | Reagovat

Úžasná kapitola! Nemohla jsem se dočkat, až nějakou přidáš a konečně je tady! :D

4 adelaidebooks adelaidebooks | 27. března 2014 v 17:42 | Reagovat

[3]: Děkuji ti mockrát :D přidala bych ji dříve, ale... :D Teď už je to krapet jedno :D

5 Katerííína Katerííína | Web | 8. dubna 2014 v 19:28 | Reagovat

to je boží kapitolka! :)

6 adelaidebooks adelaidebooks | 15. dubna 2014 v 13:34 | Reagovat

[5]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama