Zkrocení vášně 11 (3. ze 3)

7. února 2014 v 17:44 | Adelaide R. |  Zkrocení vášně
Takže poslední část 3. kapitoly je tu :) užijte si ji.
S pozdravem Vaše AdelaideR


Kapitola 11 - třetí třetina



"A ty jsi kdo?" osočil se Quinn, který vytáhl nůž ze dřeva. Chvíli jen tak tiše stál a pohrával si s podivnou kombinací černé oceli a jiskřivého stříbra. Pak se zpod řas podíval na vetřelce, jako by ji vyzíval k odpovědi.

"Jsem to ale nevychovaná," zazubila se a odhalila dokonalý chrup. S dalším krokem si přitáhla židli a obkročmo na ni usedla. "Jmenuji se Toraa a jsem první z Jezdců. Ostatně měla jsem být i jedinou."

Těmito slovy vyrazila vzduch z plic i otrlému Quinnovi. Jeho zlost, která většinou otupila smysly, se nyní vzdálila do povzdálí a jen s chladem přihlížela slovům této ženy.

"Nesmysl," vyprskl po chvíli Gabriel a s lehkým krokem přitáhl další židli, na kterou usadil Amelissu. Rukou jí mimoděk přejel po vlasech, jako by to byla přirozenost.

"On stvořil jen jednu éru jezdců - to jsme my - a pak přijmul ty levný náhražky na naše místo. To MY byli jedněmi z Jezdců."

"To si vážně myslíš," zavrčela a předklonila se ještě více dopředu Toraa, "že chtěl mít čtyři smrtící zbraně namísto jedné? Chtěl dokonalost, ale já mu odmítla vyhovět. Narodila jsem se s dary, které byly zapovězeny. S dary přinášejícími smrt."

"Jak ti máme věřit, že jsi Jezdec - Jezdkyně, v tvém případě?" přidal se Gideon. "Můžeš být jen posel těch nahoře."

"A kdo si myslíš, že mě poslal, cukrouši," zacvrlikala a švihla po něm pohledem. "Sedněte si," zavrčela a natáhla ruku směrem k volným místům u stolu. Židle se sami od sebe posunuly.

Muži váhavě přistoupili. "Miláčku," ozval se Gideon, "měla bys jít raději-,"

"Zapomeň," přerušila ho ostře Cassie. "Nehodlám tě tady - vás všechny - nechat samotné. A nenadhazuj dítě."

"Dobře, ale sedni si vedle mě a Gabea," poručil a pokynul.

"Neublížím vám, idioti," zasmála se nahlas Toraa, "byla jsem povolána - a zároveň i propuštěna z Agónie - právě kvůli tomu, abych vám zachránila krky. Blíží se nebezpečí a vy nejste připravení."

"Jaké nebezpečí?" opáčil Quinn vztekle. Nebo snad nervózně?

"Démoni se chystají povstat. Zabijí každého draka, či živou bytost, která jim bude stát v cestě. A cílem je naše zrzka."

"Proč by někdo chtěl Lissu?" vyštěkl Gabe.

"Nejsem Lissa," zavrčela oslovená.

"Myslela jsem, že víte, že je drakobijec. A drakobijci byli vůdci démonů. To oni pomohli k vyhubení převážné většiny padlých draků." pokračovala nově přítomná a Amelissinu poznámku přešla. "A zastaveni byli příliš pozdě. Teď, když se objevil možný vůdce - všichni jsou na pozoru a připravují se. Není jich mnoho, avšak nejsou to zrovna slabí soupeři. Půjdou nejprve po rodinách a až se jich zbaví budete na řadě vy, hoši."

"Proč - proč by po mně někdo chtěl jít a zabít mojí rodinu? Do háje, já nejsem žádný drakobijec!" vzpírala se Amelissa zuřivě.

"To jsme viděli," odpověděli všichni sborově.

"Jenže to může být výhoda. Mít na své straně obávaného vraha - stačí tě jen naučit kontrole, dítko," uculila se Toraa.

"Nejsem žádný mimino," odsekla Amelissa.

"A já nejsem tak mladá, jak vypadám - je mi víc než dva a půl tisíce let -, pro mne jsi "dítko" nechala se slyšet.

"Jak to myslíš, že ji musíme naučit kontrole?" zeptal se Gabriel. "Protože toho úkolu se klidně ujmu," zavrněl.

"Všichni se musíte začít cvičit," odpálkovala jej, "jste pomalí, slabí, neohrabaní a… kdy naposledy jste vypustili draka?"

"Naposledy to bylo tehdy - myslíš, že těsně potom, co jsme ze Sinů zůstali jen my. Takže tak tisíciletí nazpátek?" zamyslel se Gideon.

"Nevěřím ti," zavrčel ode dveří Lucien, který nepozorovaně proklouzl do kuchyně. "Nemáš důkaz o tom, že jsi byla Jezdkyní. Nikde o tobě nebyla ani zmínka a to žijeme jako hlavní hvězdy - měli bychom tě znát."

"Myslíš, že se bude chlubit nepodařeným zbožím? Že světu ukáže Jezdce, který ho zradil?" Toraa se narovnala a stoupla si. Pomaličku začala tahat za lem svého trička. "Strávila jsem dvě a půl tisíciletí zazděná v kobce. Připoutaná řetězy, jež mi odebíraly sílu. Bez jídla, bez pití. Okolo mne se povalovaly mrtvoly. Přišla jsem o zrak - neboť mi jej odebrali," stáhla si tričko a stanula před nimi jen v černé krajkové podprsence.

"Ale byla jsem první opravdovou dračicí," s těmi slovy se k nim otočila zády a ukázala obraz černého draka, odrážejícího všechny barvy duhy, obtočeného okolo jejího těla. Ocas tohoto monstra mizel za pasem uplých kalhot a hlava se stkvěla pod pravou lopatkou - ukryta za mohutným křídlem.

"Tohle - to je moje zvíře. Uvolnit jsem ho nikdy nemohla. Bylo mi odepřeno to potěšení. Avšak cítím jeho moc. Sílu, probublávající skrze mé tělo. Stejně jako ty, drahý Luciene," usmála se.
"Já cítím jen bolest a smrt, kterou můj dar přináší," odpověděl zamračeně.

"I v tom se ukrývá ta moc. Ale kdybys chtěl - můžeš udělat i větší věci, než jen zabíjet. Vy všichni dokážete víc, než jen zabíjet pomocí svého daru. Já vám mohu jít příkladem."

S těmi slovy se otočila na podpatku, usedla na židli a oblékla si nazpět své tričko. "Ráda si počkám, až mne nakrmíte a ukážete mé komnaty. Od teď je z nás rodina."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 8. února 2014 v 17:10 | Reagovat

HUSTĚ!!!! Omlouvám se, že jsem nekomentovala, ale byla jsem na horách. :D Opravdu super kapitola!

2 adelaidebooks adelaidebooks | 8. února 2014 v 17:52 | Reagovat

[1]: Děkuji :D Vůbec nic se neděje :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama