Kniha dávných milenců

10. února 2014 v 18:59 | Adelaide R. |  Kniha dávných milenců
Ahojte,
jelikož je mi líto toho, že musíte na ZkV. čekat tak dlouho, rozhodla jsem se Vám představit nového člena mé blogové rodiny. Dámy a pánové - je mi ctí Vám představit Barvu promarněných citů a její první povídko/novelu Knihu dávných milenců. A teď, abych už nezdržovala s nesmyslným povídáním - zde Vám představuji prolog a nový obrázek, který zde budete vídat.
S láskou Vaše AdelaideR.

Prolog



"Vážení studenti, dovolujeme si vás požádat, abyste okamžitě opustily budovu," ozvalo se z reproduktorů na stropě přednáškové místnosti. Vážný hlas ženy narušil nekonečně dlouhou přednášku antipolienární algebry. Všechny hlavy do jedné se zvídavě zvedly a zahleděly na malou bedničku, z níž se ono ohlášení ozvalo.
"Je čas vyhodit si z kopýtka, šprti! Máme tu zatraceně dlouho očekávané volno! Takže ať už vás tu do příštího pondělí nevidíme!"zařvala žena-z-krabičky vzrušeně. Radostný křik a létající papíry připomínaly levný muzikál ze střední školy. Až na to, že tohle nebyl ani muzikál a ani střední škola.
"Tak co tu ještě děláte, vy potvůrky," zařval bělovlasý profesor algebry a prudkým pohybem si uvolnil kravatu, "mám vám dát lekci navíc?" Studenti se zasmáli a vyklidili vojenský prostor učebny. Až na jednoho.
"Countnová?" ozvalo se a vysoká dívka s měděnými vlasy se otočila. "Mohla byste na okamžik? Vím, že si zřejmě chcete užít první minuty volna, ale musím s vámi něco prodiskutovat."
"Jistě," odpověděla dívka a ospale se usmála, "co se stalo?" V jejích hnědých očích s modrými tečkami se mihl neidentifikovatelný stín.
"Ne, nic závažného se nestalo," ujistil ji muž spěšně, "jedná se jen o to stipendium, o kterém jsme spolu mluvili. Chtěl jsem vám říci, že bude nejspíš vaše. Tedy pokud uděláte zkoušku nanejvýš na dostatečně."
Dívka se zasmála. "Udělal jste mi radost," zakřenila se a posunula tlusté čtvercové obroučky černé barvy výš na nose. "Sám moc dobře víte, že jsme test nenapsala hůř než za dva - a i to se stalo jen jednou."
"Jen tak dál, Countnová, vkládám ve vás svou důvěru a ještě něco," houkl na dívku ve chvíli, kdy téměř překročila práh dveří, "zkuste trochu žít, holka, vždyť je vám dvaadvacet. A ještě jedna věc, zajděte dnes do Orionovy dráhy. Moje žena hledá výpomoc."
"Ráda," pokývala dívka hlavou a tiše opustila místnost.
"Jen se modlím, abys tam i ty našla to, co tam najít máš. Nebo spíš čekej, že si to najde tebe," zamumlal muž, pomalu si sedl na vypolstrovanou židli a položil si paži přes oči.
Po několika vteřinách si povzdechl a ruku opět spustil. "Jen pojď dál, Amorie," řekl a pomalu roztáhl koutky úst k úsměvu, "vím o tobě už asi hodinu a věř mi, že mne to dohání k nepříčetnosti. Nejraději bych ty studentíky vyhnal ven
a-," jeho ochraptělý projev náklonnosti byl přerušen letmým dotekem úst.
"Ale no tak, l'amore," protáhla žena, která se mu usadila na klíně, "přeci bys takhle nepokazil náš brilantní plán, že ne?"
Postarší profesor se zadíval do zlatých očí své partnerky. Miloval ji, její nezkrotné ohnivě rudé vlasy, extravagantní nehty - které měly každý den jinou barvu - dokonce i drobný nosík posetý stovkami zlatavých pih. Byla dokonalá a i přesto, že neměl rád, když byla nalíčená, zbožňoval černí zvýrazněné řasy i malinově se lesknoucí rty, které přímo lákaly k polibku.
A třešničkou, na tom lákavém dortu pokušení, bylo její tělo. Smyslně zaoblené na těch správných partiích, ale přesto pevné. U všech svatých, on žárlil na každého muže, který se na ni jen podíval - a to i v její druhé podobě. Byla jeho a to se vším všudy.
Amorie se naklonila a poškrábala jej nehty ve vlasech. "Jsi tak zlobivý, drahoušku," s těmi slovy mu vtiskla polibek na čelo, kde po sobě zanechala třpytivé srdíčko.
Muž se zasmál a jeho stářím prokřehlý hlas začal nabírat na síle a divokosti. Hluboké vrásky na čele v okamžiku zmizely a bílé vlasy získaly odstín půlnoční černé. Na ostře řezané tváři se objevilo strniště, které podtrhovalo výrazný ďolíček. Vrásčité rty se "nafoukly" a nenechaly nikoho na pochybách, že umějí ďábelské věci.
Právě na těch rtech se usadil rošťácký škleb. "A teď už můžu věci pokazit? To víš, zlobiví kluci si nedají říct," s těmi slovy zabořil hlavu mezi ňadra své královny.
Amorie se zašklebila a poplácala ho po hlavě, která se vibrovala jeho vrněním. "Ano, teď už můžeš, můj milovaný Orione," její slova zanikla v záchvatu smíchu, který vyvolal jeho zlomyslný jazyk.

¥¥¥¥¥
"Haló," zavolala dívka při vstupu do ztemnělého knihkupectví, "je tu někdo?" Pomalu se vydalo hlouběji do prostor útulného knihkupectví a pozorovala své okolí.
"Tady," ozval se tichý ochraptělý hlásek, "jsem vzadu, zlatíčko. Pojď sem, něco tu pro tebe mám, Elenoro."
Elenora poslušně došla do části, kde stará "paní Profesorová" - jak jí říkávala - kralovala. O několik vteřin později se octla na místě. Stará paní se krčila v koutě nad hromádkou pestrých knih a v rukou zrovna svírala až přespříliš křiklavě fialový kousek.
Dívka se vydala jejím směrem.
A pak, v okamžiku, kdy stála necelé dva metry od ní, stařenka se otočila a vrazila onen výtisk Elenoře do rukou. "Tu máš. Ta se ti bude líbit, zlatíčko," prohlásila a otočila se zpět.
Dívka si zmateně přeměřovala kreaci, jež svírala. Měla jasno. Tahle kniha se jí nelíbila - a to je milovala, zvláště pak ty milostné.
"Ehm, madam, omluvte mne, ale-," žena jí skočila do řeči.
"Věř mi, zlatíčko, vím, co říkám! Tak senilní zase nejsem," poslední slova zazněla spíše jako zahihňání.
"Tak já si ji koupím," povzdychla si zmučeně, ale ještě zmučeněji zasténala její peněženka. Ale za úsměv paní Profesorové to stálo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 10. února 2014 v 19:05 | Reagovat

Já to žeru :) A nejen kvůli tomu, že jsem měl tu čest přečíst si to již dávno, ale hlavně kvůli tomu, že je to pastva pro spisovatelovi oči, ale i ducha :)

2 adelaidebooks adelaidebooks | 11. února 2014 v 16:13 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Jsem moc ráda, že se ti to tak moc líbí :)

3 Calla Calla | Web | 11. února 2014 v 16:19 | Reagovat

Hm.... Zatím to vypadá opravdu zajímavě. Těším se, jak se to vyvine dál. :) :D

4 adelaidebooks adelaidebooks | 11. února 2014 v 16:30 | Reagovat

[3]: Děkuji - doufám, že se to bude vyvíjet tak, aby se ti to a ostatním líbilo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama