Zkrocení vášně 10

11. ledna 2014 v 18:30 | Adelaide R. |  Zkrocení vášně
Ahojte,
tak konečně bez dlahy - i když s bolestmi - Vám píši další kapitolku ZkV. Doufám, že se Vám bude líbit a nezklame - přeci jen mé ruce kvůli ní musel potit krev :D Takže zatím ahoj a pá, mí čtenáři.


Kapitola 10



"Takže," začala se děsivě uculovat Cassie, "kdo je ta divoška, která celou noc tak vřískala? Cos jí to chudince vyváděl?"
Gabriel nepřítomně obrátil další plátek slaniny na pánvi a otočil se. "Spíš co ta chudinka vyváděla mně," zavrčel s úsměvem na tváři.
"Takže… přibude další mimčo? Upřímně už mne nebaví být chodící inkubátor, který až ďábelsky připomíná kouli… nebo sud."
"Cassie," zahučel Gabriel, "pokud dobře vidím, tak tu žádný sud není, ale sedí tu dračice žhavá jako slunce… a myslím, že Gideon ti to s láskou - a věřím, že nejen jí - dokáže."
"Oh, božínku," zasténala Cassie, "to byla ta nejkrásnější věc, kterou jsi mi za posledních několik hodin řekl. Vezmeš si mě? Gideona klidně odkopnu jen abych mohla okusit ten tvůj svůdný šarm, draku."
Oba dva se sborově zasmáli. Tedy - dokud je ode dveří nepřerušilo hlasité zavrčení. "Sáhni na ni, Smilstvo, a vykastruju tě rezavejma kleštěma!"
"Koukám, že se nezapřeš," brebentila s úsměvem Cassie, "dobře víš, že jsem jen a pouze tvá, ale stejně chudáka Gabea napadáš. Jak mi potom bude moc zplodit synovce či neteř?"
"Až tenhle něco zplodí, tak já začnu být domácím mazlíčkem," zabručel další nově příchozí, který drze ukradl jeden plátek slaniny z talíře po Gabeově levicí. "Luc chce, aby jste mu někdo donesl snídani. Prý se odmítá setkat s Hlavosečem - a tím nemyslí tu ženskou."
"Do hajzlu," zaklel nahlas Gabriel. "Dělá cavyky jako pětiletý děcko a neakceptuje to, když je něco moje a ne jeho. Ta ženská patří mě, ať si najde svou vlastní!"
"Jen tak pro info, ty namyšlenej bastarde," ozvalo se vedle něj, "já nejsem majetek, na který si můžeš vypálit značku. Nezajímám se o to, jak dobrej si v posteli, ale přísahala jsem, že dalšího kandidáta, jež byl tak inteligentní, že se mně snažil přivlastnit, zabiju holýma rukama."
ccccc
Amelissa byla na okraji útesu sebekontroly. Nesnášela, když si ji někdo přivlastňoval, až na vlastní rodinu, pro niž by se klidně i rozkrájela. Ale teď si připadala jaksi nemístně. Ve chvíli, kdy promluvila celá místnost ztichla a čtyři páry očí se na ni upřely.
Měla by se cítit trapně, ale k jejímu údivu ji tohle všechno připadalo normální. Povědomé a lákavé. Hlavně ta slanina a vajíčka na talíři ji vábila.
"Proto bych byla ráda," pokračovala dál, "kdybys tyhle řeči odložil na dobu, kdy budeš mimo nebezpečí." S těmi slovy popadla obrovskou porci jídla a usedla ke stolu naproti zbylým třem osobám v místnosti. Dva muži -jak tušila stejní blázni jako Gabriel, hlavně ten z minulé noci - o který by se dalo říct, že byli ukázkovým příkladem muže snů - tedy až po Gabrielovi - a jedna žena s dlouhými havraními vlasy, jiskřícíma zelenýma očima a… obrovským těhotenským pupkem.
"Cassandra," natáhla v mžiku ruku, "těší mne." Amelissa na napřaženou ruku zírala jako na jedovatého hada, který se ji chystal uštknout. Ze slušnosti však natáhla tu svou a pěvně ji sevřela.
"Amelissa, ráda bych řekla, že mne těší, ale nevím, zda jsem toho schopná."
"Nic se neděje," usmála se mile Cassie, "když poznala Gabea poprvé měla jsem chuť roztrhat mu prdel a dát ho sežrat krokodýlům - nejlépe za živa."
Amelissa se upřímně rozesmála. Ignorovala varovné vrčení za jejími zády pobavené pohledy dvou "macho". Ale i tak bylo jasné, jak dobře se baví.
"A já si hloupě myslela, že má touha rozřezat jej a vyrvat mu jazyk byla přehnaná -," její rozesmátá zpověď byla ukončena Gabrielovým zavrčením.
"Zajímavé, že v noci sis na můj jazyk ani chování neztěžovala, naopak. To bylo samé Gabrieli ano, Gabrieli ještě!" zasyčel. "A nebyla to jediná část mého těla pro kterou jsi doslova žadonila."
S těmi slovy se Amelissa narovnala a odstrčila svůj talíř stranou. Cassanra vytřeštila oči čímsi, co Gabriel nedokázal identifikovat. Stejnou reakci zaznamenal u svých bratrů. Nechápal, co se stalo. Jindy jej podporovali ve všem, co udělal, či řekl, ale teď se všichni tvářili, že se chystají utéct.
"A já si zase nevzpomínám, že bych ti dovolila o tom mluvit," zavrčela a děsivě pomalu se k němu otáčela. A pak, v prvním okamžiku, kdy jí pohlédl do očí, pochopil. Její tvář se proměnila a oči začaly zářivě žlutě žhnout. Propalovala jej nenávistným pohledem, který sliboval jediné - odplatu.
Neříkala ta šílená bohyně, že je jeho družka drakobijec? Pokud ano…

U bohyně, doufám, že stojíš při mně, ty malá potvoro! pomyslel si a uchopil do dlaně koženou vázačku na bylinky. Přeci jen ji teď nutně potřeboval zkrotit jako domácího mazlíčka - nebo hrozila, že ona zkrotí jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | 12. ledna 2014 v 17:11 | Reagovat

:OOOOO Hustě! Jsem neskutečně ráda, že jsi přidala další kapitolu. A už zase jsem se začala smát jako praštěná. :D Ale ten konec. Bože, ten konec mě totálně dostal! :D

2 adelaidebooks adelaidebooks | 15. ledna 2014 v 18:31 | Reagovat

[1]: Děkuji :D To jsem ráda, mělo to tak být, takže plán se vydařil :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama