Zkrocení vášně 9

15. prosince 2013 v 17:34 | Adelaide R. |  Zkrocení vášně
Konečně jsem tu! Ano, po dlouhé, ale opravdu dlouhé pauze jsem zpět. Kvůli zdravotním problémům jsem se nedostala k psaní a blogu. A spolu se mnou přichází opět další kapitolka Zkrocení vášně. A nebyla bych to já, kdyby mne těsně před Vánoci nepohltila deprese, euforie a štědrost - ne že bych během roku nebylaMrkající.
Proto jsem se rozhodla obdarovat i Vás, mé věrné čtenáře. Vánoční povídka o jezdcích apokalypsy již brzy na Vašich obrazovkách. Tedy, pokud budete chtít.
Vánočně naladěnou pusu a hřejivé objetí Vám s láskou posílám. Adelaide R.

Zkrocení vášně 9


Tohle jsem neměla dělat, naříkala v duchu Amelissa. Dobrá, byl to jen krátkodobý úlet… úžasný úlet… sakra, holka, uvažuj logicky! Je to tvůj únosce a tys s ním skočila na věc! Úžasnou věc…Bože, stává se ze mě člověk trpící stockholmským syndromem!
Pomalu, tak, aby neprobudila obrovského muže ležícího vedle ní, se snažila vysoukat spod snědé a silné paže. Její mysl přitom naplňovaly představy všeho, co spolu za uplynulých několik hodin dělali.
Tak a dost! Musím začít myslet. On je blázen - spolu s těmi dalšími chlapy, co jsem tu potkala - a já mám - nebo snad měla? - důležitý úkol!

"Hmmm," zabručel Gabriel, když už byla téměř vysvobozena. Pak zamumlal několik slov v jazyce, jemuž nerozuměla, a přitáhl si ji zpět. Jeho objetí bylo tentokrát mnohem pevnější něž předchozí.
Zatraceně, zaklela v duchu. Pak se opět pokusila posunout ke kraji postele.

"Kam si myslíš, že jdeš?" zamumlal jí hluboký hlas vedle ucha. "Já tě nikam nepustím. Možná jedině v případě, že by ses rozhodla napustit vanu a skočit do ní spolu se mnou…?"

Amelissa zkameněla. Jeho hlas v ní rozproudil krev a nabídka, kterou učinil, způsobila, že se ji krev nahrnula do tváří…
Odkdy se červenám? "Takže nic nebude, hádám-li správně," zasténal poklesle Gabriel a nadzdvihl svou ruku z jejího pasu. "Jestli na mě budou ty značky dál mrkat," zavrčel znenadání, "budu je muset znovu prozkoumat… možná mnohem, mnohem, detailněji než předtím."

S hlasitým zajíknutím si začala uvědomovat svou nahotu a marně hledat přikrývku, která ji ještě před několika málo vteřinami halila.

"Ale no tak," zabručel s úsměvem na rtech. "Stejně už jsem to všechno viděl. Úplně všechno, smím-li dodat," s těmi slovy ji lehce kousl do ramene a pak sotva patrnou značku políbil.

"Pro-, ehm…, prosím, mohl bys mě pustit… potřebuju si odskočit… však víš… příroda volá," se značným úsilím ze sebe vysoukala slova, jež nikdy předtím - a pokud ano, tak už se vzpomínky na to vypařily z hlavy - nepoužila. Škemrání nebylo její zálibou a jelikož většinou lidé o něco žádali ji, nebylo ani divu.

"Za polibek tam budeš moct jít. Ale jenom za polibek!"

Amelissa se děsivě pomalu otočila s očima rozevřenýma do kořán. "Děláš si ze mě legraci?! Proč bych tě měla líbat?"

"Protože jinak tě nechám se počůrat," odvětil ledově klidně. Rukou pak pomalu sjel po jejím boku až na odhalené stehno, "a ještě navíc tě připoutám k posteli želízky, které mám schované v šuplíku."

"To bys neudělal!" zděsila se a pokusila od něj odtáhnout.

"No tak, dračice, uklidni se. Chci polibek, pak tě propustím… na záchod."

Se znechuceným zasténáním - které ji stálo veškerou sílu vůle, jež jí zbyla - se k němu natáhla a lehce přejela svými rty po jeho. Pak uskočila jako opařená a vyhrabala se z postele.

Sotva o úder srdce později se za ní zabouchly dveře a zapadl zámek.

Gabriel se zasmál. "Uvědomuješ si," zachraptěl, "že pro mě ty dveře nepředstavují žádný problém? Ale dobrá, nechám ti tu nějaké soukromí. Až budeš hotová sejdi dolů do přízemí. Počkám tam na tebe," zakřičel a natáhl se pro černé džíny, které vytáhl z komody vedle postele.

Pak se naposledy ohlédl na zavřené dveře a s pokýváním hlavy odešel.

ccccc

Amelissa nechala hřejivé kapky vody dopadat na její citlivou kůži. Nevěděla proč, ale z nějakého zvláštního důvodu jí dělalo dobře být zahalena vůní sprchového gelu toho šíleného, božsky vypadajícího a snově…
Sakra! zaklela a rychle zarazila tok svých myšlenek ještě dřív, než stihly doplout až do zakázaných vod.

Trhnutím otočila vodovodním kohoutkem a zastavila proud vody. Pak se rychle oblékla do svého oblečení a pročísla - Gabrielovým kartáče, který lstivě ukradla ze šuplíku pod umyvadlem - a vyčistila zuby - Gabrielovým kartáčkem.

Tohle byla její verze malé pomsty. Zneuctít jeho mužstvím svým ženstvím. Nakonec nezasloužil si to? S unaveným povzdechem na rtech se vydala ke dveřím do chodby. Nehodlala však utéct. Na to byla až příliš vyhladovělá a naštvaná - i když sama nevěděla proč a raději nehledala příčinu.

Ale teď ji zajímala jen jediná věc - odkud se sakra line ta vůně smažené slaniny?


* Komentujte a nezapomeňte na anketu :) Pokud se zde povídka objeví bude to jen díky Vaším hlasům :) (AdelaideR)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | 15. prosince 2013 v 18:50 | Reagovat

:DDDDDDDDDD OMG!! Mě to tak strašlivě chybělo! Píšeš skvěle a už zase jsi mě rozesmála. Miluji tvoje kapitoly a to dlouhé čekání na ně, opravdu stojí. Když takhle budeš pokračovat a napíšeš těch kapitol já nevím.. 20 tak doufám, že vydáš knihu a já budu jedna z prvních, která si ji koupí. :D :)

2 adelaidebooks adelaidebooks | 15. prosince 2013 v 18:59 | Reagovat

[1]: Děkuji ti :D Už jen kvůli tvému nadšení mám chuť utíkat a napsat další kapitolku :D ale není čas :/ Pokud knihu vydám - dostaneš i autogram :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama