Zkrocení vášně 7

3. listopadu 2013 v 12:17 | Adelaide R. |  Zkrocení vášně
A je to tu! Konečně přidávám 7 část Zkrocení vášně. Doufám, že se Vám bude líbit a věřte, že brzy přidám i další příběh :))
S láskou AdelaideR.

Kapitola 7


"Pusť mne, ty kuse zmrzlého psího ho-hoa!" proud sprostých nadávek ukončil Gabrielův kapesník, který s největší pravděpodobností skončí hodně špatně.
"Promiň, lásko," zamumlal a nadhodil si Amelissu na rameni, "ale jiná možnost neexistovala."
"Husme!" křičela přes látku. Ani nejmenším se nehodlala vzdát… a i za cenu toho, že přijde o tohohle vzrušení! Ještě nikdy se takhle necítila. A ještě nikdy nebyla ve společnosti hňupů téhle kategorie. Pché! Prý je drakobijec a oni draci.
Přála si, aby ji pustil a ona ho mohla pořádně nakopnout. Kriste pane! Vždyť ten chlap je zralý na psychiatrii!
Nevěřila v draky. Nevěřila v bohy. Nevěřila v to, co neznala, či neviděla. A teď - po téměř osmadvaceti letech - se objeví ON, unese ji, zkazí její plány, nacpe do pusy kapesník a dokonce - dokonce! - praští po zadku a jmenuje ji slovy jako jsou láska, miláček a další je-mi-na-zvracení výrazy.
Znovu sebou zazmítala a on zpevnil svůj stisk a pak najednou… letěla vzduchem. S hlasitým žuchnutím dopadla na postel s hlavou zabořenou do polštáře a pozadím vystrčeným do vzduchu.
"Sakra," zavrčel za ní Gabriel, "neměla bys nosit tak těsné věci. Takhle si dokonce říkám, že bys stála za hřích." Poslední slova zavrněl a ona cítila, jak se matrace prohnula.
"A já jsem hřích sám… škoda, že nejsi můj typ," s těmi slovy jí odstranil látku z úst a odmotal šál ze zápěstí.
Amelissa zkoprněla. Nečekala, že ji pustí, ale na druhou stranu… nehodlala tu zůstat. S nečekaným výpadem poslala Gabriela na zem s menším dárkem na pamětnou - ta zlomenina nosu nejspíš zanechá následky. Okamžik na to se rozeběhla ke dveřím, které úspěšně opustila, ale okamžitě zacouvala zpět.
Na chodbě stál muž - obrovský muž - s temným pohledem v očích a vztekem - dozajista to musel být vztek - stařenou tváří. Když udělal krok směrem k ní, udělala dva kroky nazpátek až nakonec zakopla o Gabriela spokojeně sedícího na podlaze.
"Oh, nazdar, Quinne. Potřeboval jsem ji jen někam schovat a ve sklepě se zrovna něco děla," projev doplnil o výmluvné zamrkání, "a tak jsem ji odnesl k sobě."
"Teče ti krev," ucedil Quinn zlostně a pohledem šlehl po Amelisse, která se odšoupala až ke stěně, co nejdál od onoho ďábla.
"Kočička je kapánek divoká, však to znáš. Ale já už si ji zkrotím."
Ďábel přikývl a stále propaloval "kočičku" pohledem. Nepřišla mu ošklivá, ba naopak. Byla pekelně přitažlivá a Quinn zbožňoval kombinaci divokosti a přitažlivosti. Jen kdyby o něj alespoň nějaká zavadila pohledem… i hned by se chopil šance.
"V kuchyni máš balíček - ráno nám ho přivezla," Quinn důležitě protáhl poslední slovo a sledoval Gabrielovy oči, které radostně zazářily. "Mám pozdravovat."
"Díky za info, mimochodem - potkal si tu mršku? Neobjevila se náhodou?"
"Naštěstí se nám od posledního incidentu vyhýbá obloukem. Musím jít, užij si krocení," ucedil vražedně a začal opouštět místnost.
Gabriel se uculil a zahleděl na zrzavou záplavu vln na té roztomilé - a až příliš vychytralé - hlavince. Rád by se jimi začal prohrabovat a svedl ji, ale teď… teď si hodlal dojít na pár skleniček a najít si další oběť svých tužeb.
"Zůstaň tady," řekl směrem ke své zajatkyni, s těmi slovy vstal a došel do přilehlé místnosti, jež sloužila jako šatna. Rychle na sebe natáhl černé džíny, košili a černou koženou bundu.
"Jdu ven, až přijdu… no, doufám, že tě tady najdu."
Jako kdybych utekla, když přede dveřmi stráží ten obr! Pomyslela si. Nikdy nebyla vyděšená. Nikdy… "Ach bože," vykřikla, když odešel a zámek na dveřích cvakl. "Jsem v háji!"

~~~~

"Hej, Tony, přihraj mi jednu," zakřičel Gabriel na barmana a s úšklebkem pozoroval ženy, které se dnes vydaly do baru Revolution - který byl zaměřen na vyšší třídy. Podle toho, co viděl, by si mohl klidně vybírat.
"Na," řekl vysoký a svalnatý muž lehce olivové pleti s tmavě hnědými vlasy, "jedna skotská." Tony se na něj zkoumavě zadíval a pak se bokem opřel o bar. "Tak ven s tím, co tě trápí?"
"Mám v pokoji satana. Lépe řečeno v ženském těle a ještě horší je, že mi ji můj osud šoupl za partnerku," odplivl si Gabriel.
"A to je ta tragédie? Ty máš v pokoji družku, na kterou někteří z nás čekají již tisíce let, a odmítáš ji? Ty máš v pokoji poklad, ale nechceš ho? Gabe, promiň, že ti to říkám já, ale věčná samota a jednorázové noci plné sexuálního vzrušení, ti rozhodně nebudou stačit na pořád. Co pak se necítíš sám? Ani trochu?"
Gabriel se podíval na muže před sebou. Znal Tonyho víc jak tři sta let, ale věděl, že tenhle upír je mnohem starší. Patřil k té rase upírů, kteří se živili krví dobrovolníků, nebo zvířat - proto se jim přezdívá vegetariáni - ale teď je doba krevních bank, které je zásobují a udržují na živu bez lovu.
Jenže Tonyho trápila jedna věc - chyběla mu láska. Na to si Gabriel nikdy nestěžoval. Tedy alespoň do dneška ne. Věděl, že ho Amelissa přitahuje, ale nenazýval by to láskou. Protože pro něj byla láska jen jednorázová záležitost. A uvnitř jej to užíralo. Ten podvraťák měl pravdu. On se opravdu cítí sám.
"Jo, trochu jo, ale já ji nemohu mít. Nemohu skončit s ženskou, která je moje smrt a ještě se chová jako chlap! Ježíši, vždyť ona je schopná vraždit, Tony," naklonil se dopředu a svá slova pronášel tak tiše, že je nikdo jiný nemohl slyšet.
"Nedělá jí nejmenší problém oddělat tři chlapy za třicet vteřin. Je jako my, jako příšery, které musely zabíjet!"
"A s nikým takovým rozhodně nechceš být," pronesl Tony strnule. "Ohrozilo by to tvůj dokonalý život."
Gabriel se na něj zaškaredil. "Jdi se bodnout, pijavice. Nemám na to náladu." S kletbami na rtech se odebral na taneční parket. Potřeboval načerpat energii, ale jak později zjistil, vyhledával vysoké zrzky, které mu vždy vnutily do popředí mysli tu divošku, která na něj čeká.
A ještě více šokující pro něj bylo, že selhal. Tu noc by nedokázal uspokojit jedinou ženu… až na tu jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 3. listopadu 2013 v 15:37 | Reagovat

OMG!!! Já jsem se tak strašně moc nemohla dočkat, až napíšeš další kapitolu, a jak vidím, tak se moje čekání vyplatilo! :D Skvělá kapitolka a prostě.. Umíš úžasně psát. Mám pocit, že takovýhle styl psaní jsem u jiných autorů/autorek ještě neviděla. Prostě super. :)

2 adelaidebooks adelaidebooks | 3. listopadu 2013 v 16:58 | Reagovat

[1]: Děkuji za poklony :D hrozně mne potěšilo, když jsem otevřela blog a první, co jsem si přečetla byl tvůj komentář :D A opravdu moc, moc děkuji za pochvalu :)) Doslova se "culím jako měsíček" :D

3 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 17:58 | Reagovat

Wow! Krásná kapitola! :)) Vážně povedená, klobouk dolů :))

4 adelaidebooks adelaidebooks | 3. listopadu 2013 v 19:22 | Reagovat

[3]: Děkuji :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama