Zrcadla... (1)

26. října 2013 v 15:13 | Adelaide R. |  Knížky atd...
Ahojte,
poslední dobou jsem hodně zaneprázdněná a proto prakticky nestíhám dopisovat. Nejen, že mám uzavírky soutěží, ale ještě ke všemu moje múza propukne v hlasitý zpěv a záhy se rozhodne, že ji to již nebaví. No a když už jsem nepřidala Zkrocení vášně ani Ztracenou jezdkyni, předložím Vám alespoň jeden z příběhů, který se dostal do poloviny svého bytí.
Příjemně si počtěte!
S láskou AdelaideR



Píp. Záznamník v prostorném bytě se rozezněl. "Marionau, vím, že tam jsi. Prosím zvedni mi to." Otřepaná fráze z úst ještě otřepanějšího muže se stále vznášela ve vzduchu, když byl kapel od přístroje vytrhnut ze zdroje.
A já ležela natáhnutá na podlaze se sklenkou vína v ruce a divokým úšklebkem na tváři.
"Tohle jsi mi měl říct před několika hodina, tupče," zavrčela jsem a usrkla svého nápoje, "teď jsem to já, kdo nebude mít čas a postrádat zájem."
Zírat to té samé tváře a vědět, že jsem mu projevovala city, které on jen tak lehkomyslně zahodil a raději se věnoval její nejbližší přítelkyni , mne naprosto skolilo. Ale jedno jsem věděla, že si na mužské koleno neopře v blízké době ani kolo.
Líně jsem pozvedla sklenku s úmyslem znovu se napít, ale nedopatřením si přitom polila hedvábnou blůzu bílé barvy. "Sakra," vypískla jsem a vyskočila na nohy. Se vzteklým mručením jsem se doloudala do koupelny, kde jsem ze sebe zničený oděv doslova ztrhla. Rychle jsem popadla osušku a přitiskla si ji na hruď.
"Bože," zahučela jsem a opřela se oběma rukama o umyvadlo. Se sklopenou hlavou jsem pozorovala stříbrně se lesknoucí kohoutek a pomaličku se odvažovala pohlédnou to zrcadla.
Tušila jsem, že budu vypadat hrozně. Že mne můj odraz bude soudit. Jenže místo toho…
S ústy dokořán jsem sledovala malou dívenku s modrými vlasy, která klečela uvnitř mého zrcadla a doslova na mne zírala s hlavou nakloněnou k pravému rameni.
Zamrkala jsem a protřela si oči. Doufala jsem, že mám halucinace díky přemíře vypitého vína - ale dvě skleničky mne ještě nikdy takto nezřídily.
"Ty jsi ta Marionau?" otázala se dívka ze zrcadla a já jen zalapala po dechu. Jsem psychopat, je to jasné.
"Víš, takhle se nedá komunikovat," protáhla a vyskočila na nohy. "Myslím, že by sis měla v klidu sednout a dýchat. Navíc, jak tě mám potom vyždímat, když se s nikým nechceš bavit, Kuamera?"
"Kdo - co - jak?" vykoktala jsem a usadila se na záchodě.
"Uanoiram - princezna zrcadel - jsi má druhá polovina a já mám jako jedna z mála moc tě potkat. Byla jsem zvědavá, kdo se má stát mou druhou polovinou duše. A tak jsem utekla. Jestli mne mamá objeví, tak mne roztrhá jako ukame."
"Co- co po mne chceš?" nevypila jsem toho vína přece jen moc?
Dívka se zamračila a levou rukou chytla rám "portálu". "Chtěla jsem tě poznat. Ty jsi jedna ze Sesterstva tří a brzy bys stejně přišla k nám. Do mé země."
"Kdože?" ať je to děsivé jak chce, musí se mi to zdát. Ano, bude to sen - určitě.
"Jedna z legendárních sester. Žen, které nám daly šanci propojit oba světy. My dáváme lidem jejich odrazy. Bez nás by ani nevěděli, jakou barvu očí mají. A tvoje mamá ti to neřekla?"
"Moje máma je už dvanáct let po smrti," utrousila jsem.
"Chudinko!" vykřikla a doslova vyskočila přede mne. "Tak to tě musím se vším obeznámit já! Pojď a-," zarazila se a sjela mne pohledem, "-nejprve tě ale musíme trochu víc obléci."
~~~
O několik minut později - když se Uanoiram přestala prohrabovat v mé skříni - kterou shledala nedostačující - a já pochopila, že je to vše jakási pokřivená realita - jsme stanuly před zrcadlem.
"Stejně ti budu muset půjčit něco svého," ušklíbla se nad mou zelenou halenkou, "vypadáš jak strašák."
Zarazila jsem se a pečlivě přejela její oděv. Krátký top s nápisem FTW - který končil těsně pod ňadry-, upnutá černá sukýnka ke kolenům a boty na dvaceti centimetrovém podpatku byly podle ní zřejmě normální. Kdo že je tu ten strašák?
"Tak fajn," otočila se na mne, "skoč."
Zamrkala jsem. "Prosím?" To mám jako skočit na tu skleněnou plochu? Rozbít si obličej a nadělat si hluboké šrámy?
"Tak tam prostě vlez. Nevidíš, že nemáme odraz? Zrcadlo nám teď poslouží jako průchod do Království. Lépe řečeno do mého pokoje."
"Nechtěla bys jít první?"
"Ne," odsekla, "průchod by se pak uzavřel a ty bys nemohla projít."
S brbláním jsem se vydrápala na umyvadlo a prostrčila ruku skrze portál. Rychle jsem ji stáhla zpět a zkoumala, co prapodivná, chladivá hmota udělala s mou rukou.
"U svaté Ciery," zavrčela Uanoiram, "to do tebe mám strčit?"
"Vždyť už lezu, tak si nestěžuj!" Se zatajeným dechem jsem se protáhla skrze a… přistála v nehezké póze na huňatém modrém koberci.
"Chytej," ozvala se za mnou. Ve stejnou chvíli, kdy jsem se otáčela, mi na hlavě přistála hebká černá změť. "Tohle by mohlo pro začátek stačit. Možná ti to bude kapánek kratší - neboť v Zrcadlech se neobjevují takový obři, jako jsi ty. Tady nikdo nemá víc jak metr šedesát."
Trochu kratší, kroutila jsem divoce hlavou. Nemohla jsem uvěřit, že na sobě mám něco, v čem se nemohu ani předklonit, natož jít do schodů. "Ne," zavrčela jsem, "v tomhle nikam nejdu. Je to krátký a když se na mne bude někdo dívat, zjistí, že je to průhledný!"
Uanoiram se zamračila. "Není a teď už přestaň. Musím ti objasnit tvůj úkol. Stejně bys na to za tři neděle přišla."
Tři neděle? To mám… "Dvacet pět," vydechla jsem a zadívala se na ní. "Tolik bylo mámě, když mne porodila. Pamatuji si, že mi vyprávěla pohádky o Haxemonii - královně světa víl."
"Jo, to je moje máma. A odraz té tvé. Mimochodem, řekla ti tvoje mamka v pohádkách ještě něco? Možná se ti snažila předat poselství. Sesterstvo je totiž téměř pořád v nebezpečí, nebo pod parou," poslední slova zamumlala sama pro sebe a vydala se k vysokým skleněným dveřím.
"Tak polez. Musím jít za mámou, stejně už ví, že jsem tě sem dotáhla."

"Tvoje máma je víla?" vypískla jsem a couvala. "Neříkala jsi něco o odrazech? Nestačí, že jsem nejspíš psychopat, protože se mi zdá o modrovlasé dívce? Ještě ke všemu je její máma víla!"

Líbilo? Komentujte, kritizujte :))
P.S.: Zajímalo by mne, zda zjistíte, proč se Uanoiram jmenuje tak, jak se jmenuje :D Záhadu poté klidně odhalím :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 26. října 2013 v 18:14 | Reagovat

Je to hezké :) Jen bych měla měla dvě věci na srdci... první je forma psaní, na začátku jsi vytřídala Er formu, ale i Ich formu (doufám, že mě chápeš), myslím, že to v ději potom nastolí trochu zmatek, ale bylo to jen na začátku :) Doufám, že ti nevadí, že jsem se k tomu vyjádřila trochu víc :) Jen jsem tě na to chtěla upozornit :) JInak je to velmi pěkná kapitola :)

2 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 26. října 2013 v 18:16 | Reagovat

[1]: Jo zapomněla jsem na tu druhou věc :D Trochu mě tam zarazilo jedno slovo: "Jop", možná je to překlep a za to se ti předem omlouvám, jestli to tak je, ale myslím, že se to do příběhů moc nehodí :) Ale je to jen můj názor :)

3 adelaidebooks adelaidebooks | 26. října 2013 v 18:24 | Reagovat

[1]:[2]: Jé, děkuji :D já si toho ani nevšimla :D Ano, to druhé, jak tak koukám, tam nemá co dělat :D Ještě jednou děkuji, já měla za to, že to celou dobu píšu v ich formě :D  Hned to opravím :)

4 Calla Calla | 26. října 2013 v 19:11 | Reagovat

Hmm.. Zajímavá povídka. Líbí se mi a jsem zvědavá, jak to bude dál. Ta trochu drzost Uanoiram se mi líbí. xD a na tvou otázku.. To je Marionau obráceně ne? :D

5 adelaidebooks adelaidebooks | 26. října 2013 v 20:28 | Reagovat

[4]: Děkuji a tleskám :D mým přátelům to nedošlo - a to ani jednomu :D

6 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 27. října 2013 v 17:16 | Reagovat

[3]: Nemáš za co :D Já jen, že jsem ti chtěla v tomto ohledu poradit a upozornit tě na to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama