Ztracená jezdkyně 2

28. září 2013 v 16:21 | Adelaide R. |  Ztracená jezkyně

Kapitola 2




"Sněz to, budeš potřebovat sílu," usmála se Destiny. Toraa zmateně zamrkala a s údivem sledovala zářící jablko, jež držela v rukách.
"Není to jedovaté, tedy myslím pro mne," zeptala se potichu, "je to přeci strava bohů. Samozřejmě pokud se nemýlím."
"Tohle jablko? Ne, v žádném případě. My bohové jíme to, co obyčejní smrtelníci. A teď už to konečně sněz."
Po prvním kousnutí proběhlo Toraařiným tělem brnění, které se šířilo pomalu, ale jistě. S druhým pocítila pnutí ve svalech a po třetím se jí navrátila její dřívější moc, krása a kondice.
"Jsi kouzelnice?" zalkla se. "Nebo sám bůh?"
"To druhé, zlatíčko," zazpívala zvesela. Loudavým krokem došla k obrovské hromadě polštářů, nahromaděné u stěny s kamenným motivem. "Už je to lepší?" komentovala napůl vyděšený a napůl zuřivý výraz na dívčině tváři.
"Jeden takový mne uvěznil, protože jsem odmítla být jeho přívrženkyní," zasyčela, "hodláš mi udělat to samé?"
"Oh, jak já miluji upřímnost," uculila se Destiny, "je to lepší než nůž v zádech. A ne, nemám to v úmyslu. Díky tvé nepřítomnosti a utrpení jsem byla nevrlá - počítaje posledních několik měsíců - a popletla jsem pár velice důležitých věcí. No, ale to vše už v době, kdy zbylí jezdci padli."
"On jich stvořil víc?" zamračila se Toraa. "Chtěl jenom jednoho dokonalého. Já jeho přáním nevyhověla, proto to všechno."
"Vidím, že svou krev nezapřeš. Oni také neustále vybuchují. A jediný záchytný bod jsou družky. Mimochodem, doufám, že se ti brzy vrátí tvůj dar."
"Můj dar," zpozorněla dívka a pohlédla na Destiny, "vy - ty jsi schopná mi vrátit můj zrak? I když mi ho odebrali?"
"Neříkala jsem to už? Jasný, že to dokážu. Momentálně patřím v hierarchii nebe na přední příčky - a to díky mým rodičům."
"Co mne to bude stát?" narovnala se a zadívala bohyni zpříma do očí. "Vím, že mne to bude něco stát. Proto to chci vědět už na začátku."
Destiny se předklonila dopředu. "Potřebuji laskavost. Začíná zuřit válka a moji válečníci už dávno vyšli ze cviku. A jelikož já znám tvůj zapovězený dar, vím, že ty to dokážeš. Dokážeš je vycvičit."
"Nemám," zavrčela, "žádný další dar." Určitě jej alespoň nehodlala znovu použít. Její moc byla poněkud zarážející a jakožto první jezdkyně dostala od každého trochu. Dokázala vidět pravou lásku, byla jednou z nejlepších a nejsmrtelnějších válečnic, se kterou by se nechtěl nikdo dostat do styku. Dokázala snadno zabít dotykem, pohledem i polibkem. To byly schopnosti, které stihla objevit těsně před tím, než byla zavřena. Jenže sama dobře věděla, že to nebylo vše, čeho byla schopná. Její moc sálala do éteru a ukazovala svou pravou podstatu. Jenže nikdo nevěděl co mohla dokázat.
"Jestli je to nenaučíš ty," zavrčela znenadání Destiny, "tak do pekla všichni umřeme! Poslední drakobijec se může již brzy změnit v démona a všechny nás povraždit a to jen proto, že někdo se snaží dostat nás tam dolů, do lidského světa, aby nás mohl navěky zničit a závisí na tom život všech. Dokonce i lidí."
Toraa se zhluboka nadechla a zahleděla se do jantarových očí, které měnily barvu na tmavě indigovou až dospěly k černé barvě s modrým flíčkem.
"Kdy mám začít?" zeptala se rozhodnutá dokázat si, že vše dělá jen pro dobro všech.

*Líbila se Vám další kapitola? Komentujte a hodnoťte Mrkající Vaše AdelaideR.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 29. září 2013 v 14:02 | Reagovat

wow.. úžasný a.. prostě skvělé! rychle další! nemůžu se dočkat. :) :DD Jsem hold nedočkavý člověk. xD

2 adelaidebooks adelaidebooks | 29. září 2013 v 16:24 | Reagovat

[1]: Děkuji :D No, uvidíme... snad se mi to povede napsat co nejdříve ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama