Zkrocení vášně - 1

4. července 2013 v 18:41 | Adelaide R. |  Zkrocení vášně

Druhý díl ze série Znamení hříchu - Zkrocení vášně byl právě vypuštěn. Doufám, že se Vám bude líbit :)

Kapitola 1





"Říkám to naposledy," zavrčela Amelissa na svou asistentku, "ty mi seženeš toho Číňana, i kdyby tě to mělo stát krk. A jestli ne, tak si můžeš začít hledat novou práci."
"Ano, madam," žena se pokorně uklonila a se sklopeným pohledem vyběhla z místnosti. Nebylo divu. Amelissa budila respekt a hrůzu v jednom a to i přes její vzhled. Přece jen, modrooká zrzka nemůže být tak děsivá, ne?
Jenže ona byla. Její výška - metr osmdesát - mnohdy naháněla mužům pocit méněcennosti, zvláště pak, když si vzala podpatky. Kdyby respekt a hrůzu nebudila, nikdy by se nevypracovala takhle vysoko a to bez cizí pomoci.
Když její malá firma s elektronikou a softwarem začala vykazovat zisk, chytila příležitost za pačesy a vytřásla z ní to nejlepší. Takže všechno. Tímhle způsobem se za necelý rok vypracovala na špičku a stala se nejžádanější ženou celého New Yorku, která byla pro mnohé ideálem a pro další prokletím. Nemluvě o jejím bohatství, kde předběhla i nejváženější muže světa. Vlastně… být druhou nejbohatší osobou světa nebylo zas až tak špatné.
A hlavně… bylo to tím nejdokonalejším krytím, které si dokázal kdy kdo představit. A ona jej potřebovala jako sůl. Tedy, ve skutečnosti jej nepotřebovala, neboť byla ve všech svých oborech nejlepší, ale jistota je jistota. A ona vždy sázela na jistotu.
"Fitzburgová!" zařvala a pohodlně se usadila na roh svého pracovního stolu se skleněnou deskou a nohama z té nejkvalitnější oceli. "Kde mám toho Číňana?! Už jsem ho měla mít dávno na podnose a ještě obaleného zlatem!"
Drobná brunetka vtrhla do místnosti a v třesoucích se rukách držela černé desky. "Madam, pan Hokimuta přijal váš návrh a dostaví se na schůzku ve středu ráno, jak jste si přála," snažila se mluvit pevným hlasem, ale nervozita z ní přímo sálala.
Amelissa na dívku upřela svůj pronikavý pohled a následně prudce kývla hlavou. "Výborně. Vypadá to, že tu ještě pobudeš," zavrčela a mávnutím ruky ji poslala pryč. Jakmile se za dívkou zabouchly dveře, otevřela černou kovovou zásuvku, která byla důkladně uzamčena a chráněna velmi moderním bezpečnostním systémem v malém.
Opět vrhla nedůvěřivý pohled na dveře a pro jistotu je uzamkla klíčem na dálkové ovládání. Poté ze schránky vytáhla malý mobilní telefon, který byl vyroben podle jejího návrhu - to jí dávalo jistotu, že její soukromí zůstane v bezpečí a nikdo nerozluští její mistrovskou šifru.
Hbitě zmáčkla tlačítko ve tvaru zeleného kříže a přitiskla přístroj k uchu. "Poslouchám," oznámila osobě na druhé straně. Po chvilce poslouchání popadla elektronický diář a zapsala si do něj instrukce.
"Nebojte se, paní," pronesla ledovým hlasem, "vše proběhne hladce a nikdo se o naší malé dohodě nikdy nedoví." Opět chvíli poslouchala osobu na druhé straně a nakonec se jí na tváři usadil zvířecí úsměv.
"Rozumím, chcete, abych se našeho malého problému v tichosti zbavila a přinesla vám to, co je po právu vaše. Ale to znamená vyšší cenu. Sto tisíc dolarů a ani o cent méně, rozumíte?"
Po chvilce hovor odpojila a spokojeně se usadila do koženého křesla, které potichu zavrzalo. Moucha se sama lapila do pavučiny vlastních lží. Pohlédla na mobilní telefon ve své ruce a vytočila další číslo.
"Mám ji," pronesla pomalu a bez představení, "sama se chytila do své pasti. Teď už jen stačí zatáhnout za provázky a uzavřít jí únikovou cestu, majore."
Když byl hovor vyřízen, odemkla dveře a ze stolu zvedla svou přehnaně drahou kabelku - jako by pro ni slovní hříčka PŘEHNANĚ DRAHÝ něco znamenala! - a vyšla ze dveří.
"Zamkni tady, Fitzburgová, a na stole mi nech dnešní transakce a telefonáty, které jsi za poslední dvě hodiny provedla. A chci vyúčtování za tu zakázku do Německa! I s podrobnostmi!"
Ani okem nezavadila o svou vyjukanou asistentku, která si v hlavě nejspíš spílala za to, že tuhle práci vůbec přijala, ale pak si určitě řekla, že štědré dary, které dostává v peněžní podobě na léčení závažné nemoci její matky, stojí za to, čím musí procházet.
"Ano, madam," špitla a ihned se usilovně vrhla do práce.
<><><><><><>
Gabriel se každou chvíli otáčel a díval se, zda ho náhodou nesleduje zrzavá smrtka, kterou mu připíchla na nástěnku osudu ta prohnaná pubertální holka. Popravdě mu paranoia nesvědčila a jeho oči zlatavé barvy byly podlité krví.
Jeho pýcha mu však nedovolila se vzdát. Pro ženy je přece stále neodolatelný a jednu zrovna urgentně potřebuje. Nehodlá se stát tou krvežíznivou příšerou, jakou byl při poslední absenci sexu.
Zrovna procházel okolo dveří Hunter Electronic Inc., když ze dveří vyšla vysoká žena, která by se mu i bratrům mohla se svou výškou nejméně metr devadesát - s podpatky, jak si všiml - rovnat.
Vypadala ve formě a její tmavě měděné vlasy se jemně pohupovaly ve větru… dokud nevyšla na slunce a on nespatřil svou smrt. Její vlasy nebyly jen měděné, ale převážně i zářivě červené. A oči… to byla smrt chodící v modrém. Jenže v tom kostýmku nevypadala nebezpečně… právě naopak. Byla k nakousnutí.
Chlape, zarazil se v duchu, potřebuješ ženskou. Rychle chňapl po drobné blondýnce, která okolo něj prošla a jal se s ní konverzovat o její kráse. Návnada zabrala a on měl jednu společnici na dnešní večer jistou.
Naposledy vrhl pohled přes rameno a sledoval Zrzavou smrt, jak nasedá do luxusního sportovního automobilu černé barvy. Jak příhodné, pomyslil si a táhl svou společnici co nejdále odtud. Od ní.
<><><><><><>
Amelissa si nazula vysoké kozačky s měkkou a plochou podrážkou, která jí zajišťovala neslyšně se pohybovat. Rychlým trhnutím zápěstí si zapnula zip na černé kombinéze ze speciální látky, která přilnula dokonale k tělu a nepřekážela žádnému typu pohybu.
K pasu pohotově připnula opasek, který v sobě ukrýval sledovací zařízení a kameru na průzkum terénu, která vysílala obrazy do průhledného náramku na zápěstí její levé ruky. V oblasti boků připnula další pás, na kterém se volně houpaly zbraně, které přesto zůstaly tam, kde měly.
Poslední věc… natáhla si bezprsté rukavice, které zabraňovaly zanechání otisku a díky tajné složce s nimi mohla lézt po jakémkoliv povrchu. Nakonec jen zastrčila své kudrliny za krk, do úkrytu kombinézy.
Konečně mohla vyrazit na svůj další lov. A ukořistit nějaký, již jednou kradený, diamant nevyčíslitelné hodnoty, pro ni byla hračka.
Potichu otevřela dveře svého pracovního bytu a vyskočila ven.

*Líbila se Vám kapitolka? Já doufám, že ano :) Vaše Adelaide R
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anila Anila | E-mail | Web | 5. července 2013 v 11:50 | Reagovat

Krásný... Jsem zvědavá jak to všechno bude pokračovat... Už se těším :)

2 Ling-Yan-Soo Ling-Yan-Soo | 5. července 2013 v 14:37 | Reagovat

Dokonalé, jsem zvědavá, jak se to bude  rozvíjet dál! :)

3 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 5. července 2013 v 17:42 | Reagovat

[1]:
Moc Vám děkuji :) Jsem ráda, že se Vám to líbí :)
[2]:

4 Clarush* Clarush* | Web | 8. července 2013 v 14:27 | Reagovat

Taky se mi to líbí :D

5 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 8. července 2013 v 14:50 | Reagovat

[4]: To jsem ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama