Post smrti 9

6. června 2013 v 20:10 | Adelaide R. |  Post smrti
Po dlouhé době se zde konečně objevuje další kapitola Postu smrti. Pokud někdo z vás bedlivě vyhlížel a byl zklamán... moc se Vám omlouvám. Již brzy uveřejním jeden svůj soutěžní příběh, který sice nevyhrál, ale já jej mám ráda. Na to si však musíme všichni počkat. Do té doby se pokochejme Postem smrti.
S velkou dávkou úsměvů zdraví Vaše Adelaide R

Část 9
***



"Troška Cyperníku a-," zelená směs mi vybuchla před obličejem a já rukou zuřivě odháněla nachový kouř. "Tak tohle asi nebude fungovat," vztekala jsem se. V pořadí dvanáctý lektvar fungoval asi jako když dáte sušit prádlo a ono začne pršet… takže naprosto k ničemu.
Vztekle jsem hodila lahvičkou o stěnu. Nejsem výbušné povahy, ale napravovat chyby bohyně rovnováhy… Jak může Rovnováha udělat takovouhle kravinu?
No nic, stává se i lepším lidem… moment, nikdo lepší, než my bohové, není. Z plna hrdla jsem se rozesmála.
Svou snahu vytvořit dokonalý lektvar jsem odložila. Nedokázala bych to. Inu, kde lektvar zklame, žena moudrá povstane… Rychle jsem popadla lahvičku s Lucienovo jménem a nalila její obsah do kádě.
"Užij si to, dráčku," zlověstně jsem se zasmála. "Sakra, už jsem úplně stejná jako Hádes!" Vztekala jsem se naoko. Strýček by na mne byl pyšný.
***
"Co se to se mnou děje?!" vykřikla vyděšeně Cassie. Nohy se jí podlamovaly a svět se s ní zatočil. Stejně tak se zatočil i s jezdci.
"Cítíte to?" zavrčel Gabriel. "Není to vůně období páření? Pokud vám to nevadí, s radostí se ujmu naplnění tohoto úkolu."
"Ať tě to ani nenapadne," zavrčeli najednou Lucien a Gideon. Najednou se Lucien zachvěl a padl k zemi. Středem zájmu již nebyla jediná žena v místnosti, ale jejich bratr. Bratr, jehož kůže získala zelenou barvu.
"Ne," zašeptal, "nesmí se to stát znovu… Nesmí!" téměř vzlykal zoufalstvím a strachem. "Odveďte mne odtud… Nechci jí ublížit," zamumlal přes obrovské tesáky.
"Ne," zakřičela Cassandra na Gabriela, který se k ní otočil a změřil si ji pohledem. "Nikam nepůjdu, už jsem ho jednou viděla v podobě té příšery… nebojím se ho a ani nebudu!"
Opět se jí sevřely vnitřnosti a ona padla. Gideon se narovnal a nasál vzduch. Prudce se otočil Cassandřiným směrem a během vteřiny ji držel v náruči.
"Prosím tě, neomdlívej mi tady," zavelel rázně. Cassandra si vztekle odfrkla. "Jenom kvůli tomu, že mi rozkážeš, abych neomdlela, s radostí omdlím."
Gabriel se zasmál a spolu s ním i ostatní jezdci - včetně Luciena, který ležel na zádech. "Tohle je moje stará dobrá Obludná Cassie, která dokáže odpálkovat kohokoliv a kdykoliv," zubil se spokojeně.
Ale ona už ho neslyšela. Její bezvládné tělo leželo v Gideonově rukou. "Do hajzlu," zařval Smrt a opatrně se postavil na nohy. Bál se, aby neublížil své družce. Nechtěl ji zranit, ale bude muset. Bude ji muset kousnout a učinit její tělo i duši svou. S tělem to bude jednoduché, ale duše… tahle žena bude těžký oříšek… po celoživotním celibátu a absenci něžné ženské ruky, která by jej polaskala.
***
"Oh," vypískla jsem a zmateně pozorovala lahvičku, "ne, ne, ne. Ne! Do háje, to jsou všichni proti mně?!"
Lucie… ano, přesně to tam stálo. Přesněji tam stálo "Lucien - dračí podoba" nikoli "Lucien - družka". Do pekelných ohňů, já mám opravdu kliku!
A aby toho nebylo málo, došlo mi potřebné množství k úplné proměně. To znamená, že zůstane v podobě napůl draka a napůl člověka… a to bude pěkně bolet, neboť jeho tělo se bude pokoušet přeměnit do jedné z těchto forem.
Ale vyskytl se ještě jeden problém. Opravdu maličký. Jen takový prťavý. Já přivolala družku Gabrielovi. A jeho žena je, inu, trošku jiná, než měla být.
"Ale ne," zasténala jsem zoufalstvím, "proč já? Proč zrovna já musím mít takhle velké štěstí?!"
Věděla jsem jediné. Měla bych jezdce varovat. Všechny.
***
V obývacím pokoji se zablesklo a ve středu pokoje se objevila nejasná šmouha. Všichni čtyři věděli, co to znamená. Další zpráva.
V pokoji se zjevila postava dívky, které nemohlo být víc než 15 let. Pozorovala všechny přítomné a její pohled vynikal lítostí.
"Ahoj, dráčci," usmála se a zamávala rukou. "Asi už víte, kdo jsem. Já jsem Osud… tedy, jmenuji se Destiny. Jsem hlavně vaše budoucnost."
Gideon se zamračil a vyplivl dosti nehezkou nadávku. Gabriel, Quinn a Lucien ho napodobili a dívka se začervenala.
"Já vím," zatvářila se omluvně, "v poslední době se problémy jen hromadí, ale to není jenom moje vina!" obhajovala se. "Moje matka vám omylem způsobila zádrhel v podobě jejího období potřeby, ale to se napraví… vy víte po čem." Zachichotala se.
"Ale kvůli tomu tady nejsem," zvážněla a rázem vypadala starší, "jsem tu kvůli Lucienovi. Chci se ti osobně omluvit. Došel mi lektvar, nemohu ti dopřát kompletní přeměnu… a to je jedno do jaké formy. Ale já ti chtěla poslat družku, ne tě tahle zbídačit!" křikla a sedla si na zem. Hlavu potichu složila do rukou a začala potichu vzlykat.
Stala se středem jejich zájmu. Nebo spíše šoku. "Promiňte, vy všichni, ale žene se na vás další pohroma. Hlavně na tebe, Gabrieli. Tuhle ženu jsi původně ani neměl dostat." Luskla prsty a v místnosti se objevil obraz ženy, oblečené do luxusního černého kostýmku. Ten se záhy rozplynul a vystřídal se s koženým korzetem a kalhotami. Žena nyní držela v rukou střelnou zbraň a nohu, obutou do černých kožených kozaček, měla položenou na čímsi těle. Gabriel se zachvěl. Vypadala hrozivě.
"Co to k čertu…" zařval Gabriel a prohlížel si nově přítomný obraz. "Tohle to si nech. Nechci ji. Já ji NECHCI!"
"Já vím také, že ji nechceš," vyprskla dívka zlostně, "ale mne se také nikdo neptal, jestli chci být bohyní! Musíš se s tím vypořádat… jako se s tím vypořádal Gideon," pohlédla na něj a něžně se usmála, "Touha nakonec nebyla tou nejhorší výhrou."
"Ne, to není," oplatil jí úsměv a pohladil Cassandru po vlasech.
"No vidíte," spokojeně se zazubila, "a nikomu nevadí, že měla patřit Válce." Quinnův pohled varovně zaplál a on se vztyčil ve své hrozivé výšce.
"Co prosím?!"řekl hrozivě potichu. "Říkalas, že měla patřit mně?"
"Možná," pípla dívka plaše, "už musím jít. Zatím, dráčci." Překotně se postavila a zmizela v záblesku světla.
"To se mi snad jen zdá!" zařval Válka a praštil pěstí do rámu dveří.

Doufám, že se vám tato část líbila a nepřišla vám odporná atd., ale mne zajímá, kterého jezdce máte nejraději vy... Zahlasujte si v anketě pod článkem. Těším se, Adelaide R
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 13. června 2013 v 18:51 | Reagovat

Je to vážně super :) Těším se na další část :)

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 14. června 2013 v 15:24 | Reagovat

[1]:  Moc děkuji :)

3 Clarush* Clarush* | Web | 19. června 2013 v 0:03 | Reagovat

Promiň že jsem se tu strašně dlouho neukázala ale teď už jsem zpět. Právě jsem to dočetla a co k tomu říct? Snad jen to co vždycky:  Suuppppéééééér. Honem další :D

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 19. června 2013 v 15:03 | Reagovat

[3]: Nic se neděje :) jsem ráda, že jsi už zpět :) Děkuji :D jako obvykle... pokusím se :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama