Gideon

5. června 2013 v 6:26 | Adelaide R. |  Rozhovory


Gideon...

jeden z nejdůležitějších jezdců apokalypsy a zároveň ten nejotrlejší. Jeho prokletím, jež mu bylo při sesazení uděleno, byla neúprosná bolest ve chvíli, kdy se intimně dotkl ženy...


Jeho prokletí mu ubíralo moc a ničilo jej. Pak však nastal zlom a on se musel postavit čelem své výzvě, která opravdu dokonale obhajovala titul Touhy - svůdné Cassie.



INTERWIEV:

tato část je upravená do formy mého "výslechu". Zkratka A--> čtěte jako Adelaide a G--> zase jako Gideon.




A: Ahoj Gideone, už zřejmě tušíš, co tě nyní čeká /házím po něm ďábelským úsměvem.
G: Nejistě se usměje a já v jeho očích zahlédnu záblesk smíchu/ Řekl bych, že teror tisíciletí. Nevím, jak to přežiju, ale dovol mi alespoň poslední kousek toho koláče, než ho objeví Gabriel.
A: Zazubím se na něj/ Jen když mi doneseš taky kousek. A prosila bych si, aby na něm zůstala poleva.
G: Dělá psí oči/ Ale no tak! Už jsi ji měla minule.
A: Probodávám jej nenávistným pohledem/ Víš, že kdyby tě někdo viděl, jak se se mnou hádáš o kus koláče, tak by tomu nevěřil? Kdo by to byl řekl, že sama Smrt se bude "prát" o kus něčeho tak nepodstatného, jako je kus jablečného koláče!
G: Zavrčí a mrskne po mně polštářem/ Ty jsi hrozná. Jak se s tebou můžeme stále bavit?
A: Uculím se a hodím polštář zpět/ Protože vás tím koláčem zásobuju. A taky proto, že jsem jediná ženská - pokud se za ni smím považovat - na celém světě, která k vám necítí nic jiného než přátelství. Jo... a taky jsem jediná, která nepodlehla Gabeovi.
G: Hlasitě se zasměje/ Fajn, už si vzpomínám. Proto tě asi i milujeme, že?
A: Sjedu ho pohledem od hlavy až k patě/ Vysvětli mi, proč se s váma ještě furt bavím? A navíc mne zdržuješ! Mám schůzku!
G: Zasekne se uprostřed pohybu/ Schůzku? /Zavrčí hrozivě/ S kým? Kdy? Kde? V kolik se vrátíš a kolik tomu bídákovi je!
A: Protočím oči/ Dones ten koláč a pak ti to možná řeknu. Proč mám takový pocit, že jsi jako můj táta? Jsi horší než Gabe!
G: Otočí se na patě a beze slova odejde do kuchyně. S hlasitým křikem vrazí zpět do obývacího pokoje/ Ten bídák jeden! To mu nedaruju! Ten koláč byl můj oblíbený!
A: Mile se na něj usměji a sáhnu do mé maxi kabelky/ Zapoměl jsi, že s sebou nosím rezervi? Pamatuji si, jak to skončilo minule... tou bitkou.
G: Pozoruje mne a mlsně si olizuje rty/ Jakej to je? A, mladá dámo, tomu výslechu se nevyhneš! Když budeš terorizovat mne, tak budu i já tebe.
A: Uchechtnu se/ Tohle prásknu klukům! Samotná Smrt se chová jako starostlivý rodič. Na /podávám mu krabičku s jablečným koláčem/ a teď už jdeme mluvit.
G: Se slinou v koutku úst pozoruje obsah krabičky/ Ptej se na coliv, andílku, za tohle bych ti i uklidil pokoj.
A: Ironicky si odfrknu/ Tak jdeme na to. Proč jsi tak tupej a nepozveš Cassie na víkend? Vím, že by ráda přišla a ty to víš taky!
G: Pozvedne rozlobený pohled od zbytků koláče/ Tak bacha na jazyk, jo? Já jí zval... ale zpráva asi nedorazila.
A: Zasměji se/ Ty tak kecáš, mám tady svého špeha... a ten ví všechno... úplně všechno! No, to je jedno... jdeme dál, jinak tu zůstanu navěky. Tvoje oblíbená barva?
G: Utře si zbytky koláče z tváří/ Černá a modrá. A jahodovo-malinová... myslím, v barvách se nevyznám jako ženská.
A: Ušklíbnu se/ Nezajímá mě barva Cassiných rtů, vlasů ani očí. Ale chápu tě... když se někdo zamiluje, asi se těžko i odmiluje. No, takže otázka číslo dvě! Oblíbený dopravní prostředek?
G: Zasněně se usměje/ Gabeovo auto.
A: Utřu si slzu smíchu z koutku oka/ To říkáš jen proto, že tě baví mu je nabourávat, ničit barvu a nenapravitelně likvidovat vnitřní vybavení!
G: A kdo kdy řekl, že si to auto půjčuju kvůli něčemu jinému? Víš jak mě baví sledovat jeho utrápený vzlykot a praštěné pobíhání okolo jeho rudé krásky? Ty slzy stojí za to.
A: Rozbrečím se smíchy nad jeho vážným tónem a výrazem slasti ve tváři/ Nechej toho! Kdyby nás slyšel už mě nikdy neveme na nákupy! I když se musím přiznat, že ho to baví víc než mě!
Teď už se oba smíchy popadáme za břicho.
G: Už si vzpomínám, proč jsi nám tak přirostla k srdci. Jsi - jak to řekl ten tvůj gay? - superhuman. \poplácá mne po rameni a políbí na čelo - kupodivu jsem jediná, na kterou neplatí jeho prokletí/
A: Tak fajn, už toho nechme. Musím se tě vyptávat dál. Jak jinak bych to doplnila? Inu, za třetí, oblíbený film? Prosím a neříkej mi Dopisy pro Julii.
G: Odfrkne si/ Toho se nemusíš bát. Já ani nevím, jestli mám nějaký oblíbený film, ale baví mě koukat na ty o dracích. Dále o upírech a dalších nadpřirozených bytostech. Lidé si nás často představují, hm, dost špatně. Řekl bych jiné slovo, ale to není stavěné pro tvé uši.
A: Zasměju se a podívám se na hodinky/ Hm, už nemám moc času, shrňme to do kratší série otázek, ano? Takže... Tvé oblíbené místo? Kam rád chodíš, když se cítíš mizerně... a pokud to je tvé oblíbené místo, tak tuhle otázku přehlédni. Pak - prozradíš mi, kdy jsi padl? A jak se ti llíbí moje nové šaty?
G: Zvedne kouket úst/ Rád chodím do Odpočívárny. Mají tam vynikající koláče. Ale ten tvůj je stejně jednička. Hm, moje oblíbené místo? Ty moc dobře víš, že se to nesluší říci nahlas před mladou slečnou. Těch šatů jsem si všiml. Mohly by být delší... všude delší.
A: Pohlédnu dolů na své modré proužkované šaty s širokými ramínka a délkou sahající pod kolena/ Nemyslím si, ale ty jsi už stará škola. Od tebe to beru. Odpočívárna? Myslíš ten nevěstinec? Koláče tam vozí teta jednou za dva dny... prý je tam po nich velká poptávka... teď už alespoň vím proč.
G: Hlasitě zakleje/ Jak ty víš, že je to nevěstinec? Jo, pokaždé když příjdu, tak už tam zbývá jeden kousek.
A: Zvednu se a uhladím si sukni/ Už musím jít, Gide./Smutně se usměji a políbím ho natvář/ Nezapomeň, že já vás mám ráda, jste jako moje rodina.
G: Obejme mne a pomalu se mnou kráčí ke dveřím, odkud se rozezvučí motor motorky./ Kdo to je? /Zařve/
A: Tajemně se usměji a otevřu dveře/ Můj odvoz. Už musím, zatím!
G: Zařve vzteky a snaží se mne dohnat/ Na to zapomeň, jsi ještě moc mladá na takové věci!
A: Šepnu svému odvozu, ať šlápne na plyn/ Uvidíme se zítra! Mám vás ráda!
G: Zatíná ruce v pěst/ Tak tohle řeknu Gabeovi a ostatním!
Zpoza domu se najednou vyřítí zbylí jezdci. Všichni do jednoho se mračí a ve chvíli, kdy si uvědomí, že na té motorce sedím já, vyprsknou vzteky a rázně si to kráčí ke mně a mému odvozu.
A: Zaječím radostí, když můj odvoz šlápně na plyn. Otočím se/ Mějte se! Zítra se stavím. Pusu posílám.

Všichni sborově zařvou: "Tohle ti nedarujeme!"


Doufám, že se Vám tento imaginární rozhovor líbil a naladil Vás na pokračování Postu smrti. Zdraví Vaše Adelaide R
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | 5. června 2013 v 10:47 | Reagovat

;-)

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 5. června 2013 v 10:50 | Reagovat

[1]:  :D Já vím, koláč :D

3 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 6. června 2013 v 17:11 | Reagovat

Pěkné :)

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 6. června 2013 v 17:50 | Reagovat

Děkuji :)

[3]:

5 Miti Miti | E-mail | Web | 11. října 2014 v 20:54 | Reagovat

nejdřív jsem ani nevěděla, že tu máš takovéhle rozhovory, ale je to super :D jen se musím ještě přes povídky dostat k těm drakům, se kterými si povídáš....detail :D

6 Adelaide R. Adelaide R. | 12. října 2014 v 13:59 | Reagovat

[5]: Děkuji mockrát :D No, Gideonův příběh nenajdeš :D zatím pracuji na jeho předělání :D Detail i na mé straně :D

7 Miti Miti | E-mail | Web | 12. října 2014 v 14:06 | Reagovat

[6]: tak to jo, ale i tak je to super :D a mimochodem, máš hezký design ;-) :D

8 Adelaide R. Adelaide R. | 12. října 2014 v 14:40 | Reagovat

[7]: Děkuji za poklonu :D Ale Post Smrti bych sem měla brzy strčit, takže by ses možná mohla i dočkat :D

9 Miti Miti | E-mail | Web | 12. října 2014 v 14:56 | Reagovat

[8]: To by bylo bezva :D ale nejdřív se musím dostat přes ty ostatní, nějak nestíhám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama