Ve světě šelem 10

4. května 2013 v 15:31 | Adelaide R. |  Ve světě šelem

Část desátá

Po nekonečně dlouhé době přidávám další část příběhu. Doufám, že si ji užijete a necháte se strhnout do hlubin fantazie, kde vlci dávají dobrou noc.




Rozzuřené vrčení se rozléhalo místností. Nedalo se rozeznat, zda patřilo mně, nebo Dantemu. Oba jsme byli vybičovaní na maximum a naše reflexy se vyšplhaly na vrchol. Hledali jsme své slabiny.
Jediná chvilka nepozornosti mohla znamenat prohru, ale pokud byl mým sokem muž s tolika zkušenostmi a obrovskou silou bylo prakticky nemožné jej zranit. Podařilo se mi jej třikrát cvaknout zuby a natrhnou tak pokožku. Zranění byla jen povrchová, avšak krev okolo nás toto tvrzení vyvracovala.
Dante naznačoval útok zprava, ale zákeřně zaútočil zleva. Tím mne vykolejil a já skončila namáčknutá na stěně, kňučící o slitování. Teprve nyní byl náš tří hodinový souboj ukončen a to mou kapitulací.
Stále jsem se pod jeho dotykem kroutila jako žížala a on vztekle zavrčel. "Nech toho, brouku, ještě si ublížíš!"
"A co je tobě do toho?!" štěkla jsem už v lidské podobě. Pozdě jsem si uvědomila, že se díky tomu jeho dlaň ocitla na mém nahém bříšku. Hrdelně jsem zavrčela. "Sundej ze mne tu svojí špinavou pracku, pijavice!" To oslovení splynulo mých rtů naprosto samovolně. Stejně jako z úst mého otce…
Prudce mne odstrčil, jako by se popálil. Nechtěla jsem se k němu vrhnout a začít se kát. Ne, to jsem opravdu nechtěla… jenže mé nitro mělo jiné plány. Toužilo mu padnou k nohám a škemrat a smilování, o polibek na usmířenou…
Ne, nikdy!
Všimla jsem si, že se mu prodloužily tesáky. Pomalu mi začaly všechny souvislosti dávat smysl. Sakra, vždyť on je upír! Ne, ti neexistují… asi tak jako zvířata, měnící se na člověka a obráceně. Tak tohle nastává v okamžiku, kdy si myslíte, že už vás nemůže nic překvapit.
Dante se sklonil a zvedl tmavě modrý pléd, jež po mně následně mrsknul. "Zahal se do toho," z jeho slov odkapával jed.
"Neboj se, že bych tomu tak neučinila!" odsekla jsem a od hlavy k patě se zahalila do plédu.
Ještě dřív, než jsem se k němu stihla otočit zpět, bouchly dveře a on zmizel. Napadlo mne, že je nejideálnější chvíle k útěku. Bez zaváhání jsem se rozeběhla ke dveřím a trhla za kliku.
Dosáhla jsem leda tak bolestivého lupnutí v zápěstí a posměšného odfrknutí, které se linulo z póza dveří.
"Odtud se nedostaneš," zavrčel Dante z druhé strany, "a pokud ano, tak budeš mít na ruce můj prsten, lásko." Ta slova mne přimrazila na místě. Ne, ne, ne!
"Já se odsud dostanu a to bez tvé pomoci," prskala jsem.
"To se ještě uvidí," zašeptal až příliš potichu, "já kvůli tobě musel žít tři století v celibátu! To mne tvůj otec mohl rovnou nechat popravit!" ke konci už křičel a chvíli na to se rozrazily dveře.
Zadýchaný a rozcuchaný přede mnou stanul. Z jeho očí čišelo odhodlání a nespoutané plameny. Udělal krok směrem ke mně.
"Já," vyprskl, "jsem musel trpět každý den." Najednou se ocitl přede mnou. Jeho dech se mísil s tím mým. "Ale teď už jsi moje…" zašeptal a políbil mne.
Nebyl to jemný dotyk, který jsem naivně očekávala. On si mne pomocí toho polibku chtěl označit. Přivlastnit…
Začala jsem se vzpírat. "Pusť mne," vrčela jsem ale má slova vyzněla jako US E!
Jeho ruce se omotaly okolo mého pasu a přimáčkly mne k té hoře svalů. Zoufale jsem zasténala. On si to však vyložil po svém a zesílil stisk.
"Teď už jsi moje," zahuhlal a odlepil svá ústa od těch mých. Nechápala jsem dokud se místností nerozlila ledová energie. Ta mne za chvíli celou obklopila a doslova se mi propalovala kůží. Po nekonečných třiceti vteřinách se vytratila.
Pohlédla jsem na Danteho a jeho spokojený pohled propaloval mou kůži na pravé paži. Sjela jsem ho pohledem a zaměřila se na stejné místo jako on. Zděšeně jsem zalapala po dechu.
Pod mou kůží se rýsovala značka, která se podobala stříbřitým spirálkám propleteným do ledabylých vzorů. Uprostřed celé značky se vyjímal obrys vlka. Nemusela jsem být upír, abych poznalo, co to znamená.
"Ty jsi si mne označil?!" vykřikla jsem zděšeně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 4. května 2013 v 16:35 | Reagovat

Jůůů jsi zpět! A s novou a úžasnou kapitolkou :-D :-)

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 4. května 2013 v 16:46 | Reagovat

Ano, jsem zpět :D a jsem ráda, že se ti kapitolka líbí :))

3 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | E-mail | Web | 5. května 2013 v 14:14 | Reagovat

AAAhhhh....Já jsem ta ráda, že jsi zpátky. :) :D A vážně hooooodně dobrá kapitolka. :)

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 5. května 2013 v 15:48 | Reagovat

Děkuji a děkuji :) jsem ráda, že jste rády :D a že se vám kapitolka líbí :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama