Post smrti 6

18. května 2013 v 14:24 | Adelaide R. |  Post smrti

Jak jinak začít víkend než četbou? Já osobně nevím o jiném způsobu, který by mi přinesl takové potěšení... tedy až na psaní. Proto přináším další kapitolu Postu smrti. Užijte si čtení, doufám, že se vám tato část bude líbit. Adelaide R






Část 6
***





"Tys jí praštil, ty idiote," zařvala jsem nad kádí. No, ne, že by ji zrovna praštil, ale já si to můžu domyslet. Psychická vlna je prakticky to samé, co rána do hlavy, nebo ne?

Ale je to holka šikovná, smála jsem se v duchu. Odolala té vlně na prvních pár sekund, což nedokáže skoro žádný smrtelník.
Dveře za mnou se otevřely. Moje matka se vřítila do místnosti s mísou popcornu a brambůrkami v jedné ruce a jablečným a pomerančovým džusem v druhé. Pod krkem držela objemnou flašku koly.
"Tak jak to pokračuje?" zeptala se vzrušeně. Kdo by si to kdy pomyslel. Naší společnou zábavou se stala až moc živá telenovela.
"Řekla bych, že skvěle, ale teď ji skolil psychickou vlnou. Nedokážu ho pochopit," posteskla jsem si.
Matka nezklamala a zamračila se na káď. To málo, co jsme spolu měly společného mi konečně připadalo jako dar. Jen si to sami představte. Věčně jste doma sami a vaši rodiče mezitím zdokonalují svět někde v Řecku… tedy nad Řeckem.
Pak ať se diví, že jsem tak hyperaktivní, uchychtla jsem se.
"Čemu se směješ," zeptala se máma zvídavě. "Ničemu," mile jsem se na ni usmála, "to jen takový chvilkový výpadek." Jak jsem očekávala, mamka na to ihned skočila a otočila svou pozornost ke kádi.
"To by mne zajímalo, co se zase chystá," zamumlala jsem si pro sebe.
*****
Musels ji sem přivést?! vrčel Lucien nabroušeně. Jeho zlost rostla spolu s výhledem na křehkou ženu v Gideonově náruči. Byla krásná, pomyslil si.
"To jsem ji měl nechat zaseknutou v plotě?" odsekl mu. Ne, nemohl bych ji tam nechat. Ne po tom, co jsem ji poznal. Ta žena je moje.
Cos mi neřekl? Pronikavé žluté oči jeho bratra se do něj zapíchly. Gideon si povzdychl. Nemělo cenu mu to tajit. Zprávy občas dostával i on.
"Včera jsme dostali zprávu," začal opatrně. "Ona," pozvedl ženu ve své náruči, "a další tři ženy stály v našem obýváku. Pak všechny zmizely a zůstala jen ona. Byl jsem v té místnosti sám a ona se dívala rovnou na mne."
Drak zalapal po dechu a vystrčil svůj dlouhý jazyk. Lehce jím švihl vedle ženiny hlavy a opatrně přejel po zrůžovělé kůži na tváři.
Gideon sebou trhl a nenápadně ji posunul ve své náruči. Poté hlasitě zasyčel. "Nech ji na pokoji!"
Uklidni se, Gideone! vyštěkl na něj Lucien. Jen jsem chtěl zjistit, jak dlouho bude ještě mimo. Dlouho jsi nebyl v naší kůži.
Měl pravdu. Opravdu se dlouho nepřeměnil a nehodlal s tím začít. Přeměna ho stála spoustu energie.
Máme asi minutu, přerušil jeho úvahy drak. Jakmile to dořekl černovláska se zavrtěla a otevřela oči. Chvíli se mu upřeně dívala do tváře, pak však odvrátila zrak. Chtělo se mu řvát. Ona je jeho. Její pohled smí patřit jenom jemu!
Zarazil se. Ta potřeba vlastnit ho zcela pohltila a zatemnila mu úsudek. Nemůže ji mít. To věděl jistě. On byl přece smrt a ona představovala touhu. Divokou a nespoutanou touhu. Dokonalost, která spalovala zábrany a bořila brány.
*****
Cassie zamžikala při pohledu na zelenou věc necelé tři metry od ní. Doufala, že až otevře oči bude pryč. Hysterický smích jí bublal v hrdle. Nevěří na draky. Takové věci neexistují… a přesto se právě jednomu dívala do tváře.
"Kde to, do háje, jsem!" vykřikla a začala sebou zmítat. Muž, který ji držel, hlasitě zaklel, když ho kopla do čelisti a on upustil ji.
Zavřela oči a čekala až dopadne na tvrdou zem. Nestalo se tak. Ta věc ji zachytila do svých křídel a opatrně položila na zem. Cassie neovládla svou potřebu se ho dotknout. Prsty jezdila po šupinách toho tvora a obdivovala jejich jemnost, ale i přesto byly pevné.
Nedotýkej se mne, prosím, zaslechla tichý šepot. Zmateně zamrkala. Tohle musel být sen. Nejprve drak, potom komunikace skrze myšlenky…
"Luciene," zavrčel varovně muž za jejími zády. Zněl pořádně naštvaně. To Cassie nezajímalo. V tu chvíli jí totiž došlo, že tohle není sen a muž za ní není člověk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 19. května 2013 v 11:29 | Reagovat

Páááááááníííííí jsem se tak těšila :D Super kapča jako vždy :-) A honem další jako vždy :D

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 19. května 2013 v 11:42 | Reagovat

[1]:  Já děkuji, jako vždy :D Pokusím se to napsat, co nejrychleji :)

3 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | E-mail | Web | 19. května 2013 v 12:02 | Reagovat

Krásná kapitolka. Musela jsem se u konce pořád usmívat...Nevím, přišlo mi to zábavné jak žárlil. :D

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 19. května 2013 v 14:14 | Reagovat

[3]:  Děkuji :D nechtěla jsem tam žárlivost dát až tak rychle, ale ona se tam vecpala sama :D

5 Chemical Angel Chemical Angel | Web | 19. května 2013 v 15:33 | Reagovat

to je uplne skvele..vázne obdiv :O :)

6 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 19. května 2013 v 16:23 | Reagovat

[5]: Mockrát děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama