Post smrti 5

16. května 2013 v 15:57 | Adelaide R. |  Post smrti
Omlouvám se, že jsem nepřidala příspěvek do středy... jak jsem slíbila. Čas mne dost tížil a já nakonec nestíhala takže doufám, že vám to tato kratší část vynahradí :) Zatím Adelaide R



Část 5
***


"Zatracený křoví!" klela si pro sebe Casie. Nenapadlo ji, že při cestě k opuštěnému stavení spadne do přikopu, roztrhá si silonky a ani to, že se jí na hlavu vyčůrá pták. Kdyby se alespoň jen vyčůral… Ale stálo to za to. Nyní, když stála před rozlehlým komplexem budov, který vůbec nevypadal opuštěně. Na to byl až moc moderní a v dost dobrém stavu.

Opatrně popošla blíž a tentokrát si dávala setsakramentský pozor na to, kam šlape. Povedlo se! Bez úhony se došoupala k drátěnému plotu a pozorovala svět za ním. Byla zde dokonale posekaná tráva. Opravená omítka a dokonce to vypadala, že někdo umyl okna. Casie se podívala na vrchol plotu a pomalu za něj zaškubala. Ne, to by jí neudrželo.

Zadumaně si promnula bradu a prohlédla si nenávistně plot. A pak to zahlédla. Téměř nenápadná díra v plotu. Nenápadná se brzy stala nápadnou. Casie klela a hekala ve chvíli, kdy se za boky sekla právě v té díře. "Nedostala jsem se tak daleko," vyrazila ze sebe, "jen proto, aby mne přemohl plot!" Při svém hekavém pokusu vyprostit se, zahlédla černý stín. "Do háje!" vykřikla tlumeně. Jestli jí ten někdo chytí, bude v pěkné bryndě.

Zatlačila boky zpět, ale ani tímto směrem to nešlo. Svůj pokus zopakovala ještě jednou. Opět nic. Najednou měla pocit, jako by jí někdo sledoval. Rychle zvedla hlavu a zadívala se do těch nejčernějších očí, které kdy viděla. "Do hajzlu," ulevila si a vzdala se všech svých pokusů o vyproštění… stejně ji už chytil. Čekala až ji zabije.

Čekala a čekala a čekala… po neúprosné minutě zvedla hlavu a zadívala se na onoho muže. Ten její upřený pohled oplácel a ona by klidně strčila ruku do ohně za to, že jeho oči pableskovaly šedivou barvou. Po bližším zkoumání zjistila, že čerň jeho zorniček je ve skutečnosti tmavě šedá. "Kdo jsi?" zeptal se a Casie se musela oklepat.

Nikdy si nemyslela, že najde osobu s tak hlubokým hlasem, že připomínal hřmění. Jako by nic natáhla ruku a prohlásila?

"Těší mne, jsem Cassandra Thompson," zařivě se usmála a ukázala zuby.
"Ne, na to se neptám, ptám se kdo jsi," zopakoval svou otázku. Z jeho úst to znělo spíš jako urážka… "To bys neřekl," začala, "ale člověk!" sotva to dořekla rozlehl se komplexem hlasitý řev, jež připomínal stahování z kůže za živa.

"Co to sakra…" svá slova však nedořekla, neboť její "vrah" ji omráčil. Poslední, co slyšela předtím, než si ji odnesly lákavé hlubiny temnoty, bylo jeho hlasité zaklení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 17. května 2013 v 21:35 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁáááááno!! Jsem se tak těšila.. a je to super pokračování :D Moje nejoblíbenější story na pokračování na internetu :3 :D

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 17. května 2013 v 21:56 | Reagovat

Moc a moc děkuji :) Musím se na monitor culit jako idiot :D  Strašně mě těší, že se ti to tak líbí :) Ještě jednou děkuji :))

3 Clarush* Clarush* | Web | 18. května 2013 v 10:11 | Reagovat

Neděkuj a hezky napiš další :D Ať mám zase nad čím se radovat a co chválit a doporučo vat :D

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 18. května 2013 v 14:00 | Reagovat

Dobře :D  K tvé radosti... kapitolka přibude ještne dnes :)

[3]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama