Post smrti 2

6. května 2013 v 16:38 | Adelaide R. |  Post smrti


ČÁST 2

****





Gabriel pohledem hltal mihotající se postavy. Téměř se zdálo, že zapomněl na svou dámskou návštěvu a rozhodl se svou "potřebu" naplnit nad zprávou.

"Ta v tom negližé… myslím, že jsem se zamiloval," slintal. Nad jeho hereckými výkony by leckteré srdce zaplakalo. Hlavně to ženské.

"Nevím," mrmlal si pro sebe Quinn, "zdá se mi to až moc podobné pasti."

V tu chvíli se rozrazili dveře a do pokoje vtrhla mohutná postava Smrti - Gideon. Se zavrčením pohlédl na zprávu a poté se otočil na patě. S doprovodem hlasitého klení a dupání vyběhl do druhého patra.

Quinn s Gabrielem se na sebe podívali a propukli v neovladatelný záchvat smíchu. O pár vteřin později vtrhl zděšený Gideon zpět do obývacího pokoje.

"Pokud ještě existují bohové, tak vás žádám, zbavte mne jich!" sténal a snažil se schovat za pohovku.

Ženské štěbetání a chichotání postavilo Gabriela - a nejen jeho - do pozoru.

"Myslím, že tě zachráním, Smrtko," ušklíbl se a líně odkráčel zpět do chodby. Zvuky jeho hrdelního vrčení a ženského sténání bylo to jediné, co bylo dále slyšet.

"Tak," Quinn odtrhl svůj pohled od stropu, "co tě k nám tak náhle přivádí?" Vrhl na Gideona zvídaví pohled.

"Máš dva pokusy hádat," zavrčel v odpověď a opatrně se vysoukal z póza gauče. Znatelně si oddychl, když k němu dolehl hlasitý sten. "Kdo by kdy řekl, že budu jednou tomu blbečkovi vděčný? Sakra, vždyť ženský jsou poslední dobou pěkný fúrie," ulevil si.

"Časy se mění a lidé s nimi, to jsi si na to ještě nezvyknul?" odsekl Válka. Ne, nikdo z nich si na to nezvykl. Čas ubíhal neskutečně rychle a spolu s ním se měnily módní trendy, nemluvě o množství materiálu, který se nosí - spíše nenosí… Jak má být chlap v klidu, když se okolo něj promenádují téměř nahá těla?

"No, tak kde si byl?" vrátil se k původnímu tématu. Smrt po něm hodil znuděný pohled a jako by nic prohlásil: "V Odpočívárně, na rohu."

To od Gideona to nečekal. Odpočívárna byl podnik, kde se mohly lehké děvy porozhlédnout po potencionálním klientovi. Gideon byl určitě méně než potencionální.

"Jo, to ti tak spolknu, Smrtko," utrousil a dal se na cestu z pokoje. Zastavilo ho až hlasité zalapání po dechu. Otočil se a spatřil bratra, jak se dívá z blízka do tváře jedné ze čtyř žen a nyní již jediné, která v místnosti zůstala.

Tohle mohlo znamenat jediné.

"A do Luciferova zadku," odplivli si oba dva.

**

Pomalu jsem se naklonila nad káď a usmála se na Smrt, který mne na sto procent nemohl vidět. Můj ty skutku! Co já bych za jednoho z těch chlapů dala, rozplývala jsem se.

Můj zrak se s nechutí odtrhl od dráčků a směřoval k poličce s lektvary. Hm, vím, že bych na ně neměla sahat, ale…

Odtancovala jsem k té lákavé poličce a do rukou chytila růžový lektvar. Bezmyšlenkovitě jsem si četla název a snažila se jej přeložit.

Prohazovač? Co to asi dělá?

Dveře za mnou se rozrazily. Zalapala jsem po dechu úlekem a hleděla do tváře své matky. Bohyně rovnováhy.

"Mami?!" vykřikla jsem zděšením a ani si nepovšimla, že mi upadla lahvička s lektvarem. "Co tu děláš?"

"Dítě, to byla pěkně hloupá otázka," usmála se smutně, "jednou přijdu domů a ty děláš, jako kdybych nebyla vítaná!"

"Ale," přela jsem se s ní, "ty víš, že to není pravda. Já jen, že tu skoro nikdy nejsi, takže je nezvyk tě tu potkat."

"Máš pravdu, andílku," pohladila mne po vlasech. Jen doufám, že si nevšimne toho chybějícího lektvaru… Lektvar! Do háje lektvar!

"Do pr-" zarazila jsem se a pohlédla do tváře mé matky. Nesnáší klení. "Do dubového lesíka na nádvoří!" ulevila jsem si slušnou formou.

"Co si vyvedla?" zeptala se zděšeně. Její pohled poté nelezl prázdnou lahvičku od lektvaru, která ležela na kraji kádě.

"Destiny! Víš co si právě vyvedla?" křičela.

Přikrčila jsem se před jejím hněvem a pronesla to jediné, co mi přišlo na mysl. "Ups?"

"Ups? Právě si," pohlédla do kádě, "prohodila partnerky drakům z rodu Sin?! Víš jak dlouho mi trvalo napravit tvou předchozí chybu? Teď už nikdy nebudou obyčejní smrtelníci, jakými měli být! Teď jsou navěky spjatí se svým zvířetem!" vřískala.

Ano, zase jsem něco zmrvila! A to jsou mými rodiči bohyně rovnováhy a bůh dokonalosti… Holt jsem se jim nepovedla, co s tím naděláme? Nad tou myšlenkou jsem se uchechtla.

Já jsem bohyně osudu a vše dělám ještě komplikovanější, než by ve skutečnosti mělo být…

"Svatý! Podívej, kdo je nyní partnerkou Smrti!" zděsila se má matka.

"Ale ne," zasténala jsem. Tohle jsem zbabrala víc, než kdy jindy. Touha se neměla stát partnerkou Smrti, ale Války!
"Do hajzlu!" odplivla jsem si.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | E-mail | Web | 6. května 2013 v 20:15 | Reagovat

Tak to je hoooooooooooodně dobré. xD Musela jsem se témeěř pořád smát. Alespoň v té druhé části. :DD Prostě krásný. :3

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 6. května 2013 v 20:19 | Reagovat

Na to se nedá říci nic jiného než: Prostě díky :D jsem hrozně ráda, že mají dráčci takovýhle úspěch :) Nečekala jsem to :D Byli jen chvilkovým výplodem fantazie :D Opravdu moc děkuji Callo :)

3 Clarush* Clarush* | Web | 6. května 2013 v 22:44 | Reagovat

Božíííííí honeeeeemmm další!!! :3 :D Moc moc moc moc moc se ti to povedlo :) Tak honem další :-D

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 7. května 2013 v 22:49 | Reagovat

Děkuji :D Pokusím se ji napsat, co nejrychleji :) Počítejte tak kolem zítřka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama