Ukryté srdce I.

24. května 2013 v 14:27 | Adelaide R. |  Ukryté srdce

Kapitola I.
*


Konečně je to tu! pomyslila Elvíra, šestnáctiletá čarodějka. Můj první sabat! Nemohu se dočkat!
Každý rok se na 30.4. koná sjezd čarodějnic, na kterém jsou novicky uvedeny do kruhu. Výhodu to nemá žádnou. Někdy prý musíte projít ohněm, jen aby vás přijaly, ale to jsou snad jen povídačky.
Elvíra se nemohla dočkat. Tento rok poprvé zakusí zakázaného ovoce, které jí bylo doposud odpíráno. Stále dokola slýchávala: "Kouzlit před lidmi je hřích!" nebo "Co to je za trdlo? Vždyť ani neumí používat elementy!"
Ne, ona to opravdu neuměla. Byla jediná z celého společenství Fénixe, která nedokázala ovládnou žádný z elementů. Dokonce ani nejjednodušší vodu. Její matka, mocná čarodějka a vůdkyně Řádu, to přičítala za vinu jejím genům ze strany otce.
"Kdybych jen tenkrát toho chlapa ignorovala! Mohla jsi být mocnější…" opakovala stále dokola. Nedivte se. Koho by bavilo poslouchat, jak je vaše dítě ubohé, slabé, podřadné a tak dále. Ji určitě ne.
Ale dnes… snad jim srazím zobáčky, násoskám! pošklebovala se v duchu.
Bohužel v Řádu nešlo jen o moc. Hned po ní totiž přišla na řadu krása a originalita. Uf, a v neposlední řadě byla většina kouzelnic blond. A blond a zase blond… dokonce i její matka. Jenže Elvíra byla bruneta. Jediná v celé historii.
V dětství ji nařkly, že je škaredá a ona začala svůj zjev ukrývat pod kápi. Její oděv byl bílý jako sníh a aby nebyl obyčejný, matka jí jej s radostí nechala pošít perlami. Dnes se konečně bude moci zbavit svého vězení. Konečně si vysvleče hábit a nikdo už jí nebude moci ponížit. Konečně bude plnohodnotnou čarodějkou.
"Elvíro! Pojď dolů!" rozlehlo po movitém domě a ukončilo tak její tiché rozjímání. Jako poslušná dcera vstala a oprášila neviditelná smítka ze svého roucha.
Od mramorových zdí usedlosti Řádu - které vlastnoručně drhla - se tiché krůčky odrážely a utvářely hluk hodný stáda slonů. Tedy, nikdo jiný až na její babičku to neslyšel.
Pomalu odťapkala do přijímacího salónku, kde si její milovaná matka hovila v masivním křesle, potaženém rudým sametem. Líně pozvedla pohled a zhodnotila neviditelnou tvář své dcery.
"Tvoje babička ti nechala zhotovit speciální oděv na dnešní sabat. Leží támhle na sofa," pozvedla prste a ukázala na černou pohovku, "zkus si jej."
Elvíra pomalu došla k místu, kde se vyjímala temná, černá látka. Se srdcem až v krku pozvedla oděv a otočila se k odchodu. Byla zvyklá, že ani její matka nebyla spokojena s jejím zjevem. To ona byla jedna z prvních, kdo ji nazval ostudou pro Fénixe.
"Děkuji Vám, matko," zašeptala a odběhla do svých pokojů. Až tam si dovolila stáhnout kápi dolů ze své tváře. Tmavě mahagonové kadeře spadly v tlustém copu přes její rameno a lehce se dotýkaly beder. Bezmyšlenkovitě je hodila zpět. Její šokovaný pohled se zaměřil na roucho, které nápadně připomínalo její kápi. Jediný rozdíl byl v tom, že jej nepokrývaly perly, ale drobné modré safíry.
Takže s kápí, došlo jí. Ano, ani milá babička, která jí pomáhala v nejhorších situacích jejího života, nechce spatřit její ohavnou tvář.
Tichý vzlyk unikl z jejího hrdla a malá slza stékala po její líci, až nakonec dopadla na černou látku. Zůstala jsem sama…

****
Strohé zaklepání na dveře bylo jediným varováním před tím, než do Elvířiných skromných pokojů vtrhla malá a kulatá blondýna, která vypadala určitě mladší, než ve skutečnosti byla.
"Ty ještě nejsi oblečená?" otázala se a její obočí putovalo vzhůru. Jistě, její babička si vždy prosadila svou. A to opravdu vždy.
"Je mi líto, babičko, že jsem si ještě nevyměnila svůj oděv, ale já se rozhodla, že svůj sabat o rok odložím," šeptala a hrbila svá ramena. Ohnivý pohled, kterým ji druhá žena obdařila, by zaživa usmažil kde kterého smrtelníka.
"Je mi líto, dítě, ale svůj sabat nesmíš odložit," i přesto, jak klidně mluvila, vyzařovala z ní ledová moc, která ji prakticky přimrazila na místě. "Každá čarodějnice musí jít na svůj sabat po dosažení zralosti."
"Babičko, ale ostatní čarodějnice nejsou takové, jako jsem já…" prudký poryv větru odtrhl kápi z Elvířina obličeje.
"Děvče, pamatuj si, že i tvá duše je jedinečně krásná, stejně jako tvá tvář, není proč se za ni stydět," šeptala potichu, ale výhružný podtón v jejím hlase nešel přeslechnout.
"Ale proč… jak-," koktala dívka a pohledem kmitala od hábitu k ženě a zpět.
Stará paní se zasmála. "Proč se trápíš kvůli slavnostnímu hábitu, který budeme mít všechny," usmála se a pohladila ji po odkryté tváři, "ty, moje milá, jim dnes všem ukážeš." Její slova nedávala žádný smysl, ale Elvíra jí věřila. Jako ostatně vždy. Ona jediná nikdy nezklamala její důvěru.
"Já si myslela…" zasmála se. Ano, ale někdy tomu tak musí být. A proč by ona nemohla být tou hloupou, jako po celou dobu?
"Ale, broučku, občas je lepší nemyslet a prostě jen konat," usmála se. Pomalu přešla k posteli a zvedla oděv. "Tu máš. Jdi se převléct, nikdo nebude čekat, na to nezapomeň."

****
Při sestupování do jídelny, kde se všechny účastnice sešly, Elvíře neuteklo, jak příjemně její oděv hřeje. Ještě v pokoji jí bylo objasněno, že je speciálně ušit jenom pro ni a slouží k její ochraně.
Ona tu magii cítila. Její chapadla se okolo ní omotávala jako sluneční paprsky a zahřívala její promrzlou kůži. Tenhle trik znala. Za chvíli jí zmrzne celá paže a mráz bude pokračovat dál až nakonec pohltí celé tělo. Obvykle to ale postupuje rychleji.
Pak mrazení ustalo úplně. Kouzlo, obsažené ve vláknech látky, pohltilo nechtěného parazita a vypudilo ho z její citlivé pokožky. Zhnusené zalapání naznačovalo, že se trik vrátil ke svému majiteli.
Elvíra se ušklíbla. Babička je úžasná, úplně jiná než její matka.
"Můžeme vyrazit?" vyštěkla její matka nevrle.

****
Tichý šepot se rozléhal po Majunských lesech. To stromy, které si šeptaly o příchozích kouzelnicích. Hlavně o té jedné. Té která se obětuje ve jménu ostatních.
"Vítejte, sestry," zahájila sabat Elvířina matka. Pochodně, jež byly rozestaveny okolo shromáždění, zaplály jasně zeleným světlem.
"Dnes mezi námi přivítáme naše novicky," usmála se a svou pozornost přesunula na deset postav, které stály krajem. "Jste připravená, dítka," neznělo to jako otázka ani oznámení, spíše to připomínalo rozkaz.
"Ano," odpověděly sborově. Vůdkyně shromáždění jim už nevěnovala ani slovo a otočila se zpět ke starším.
"Tento rok, mé sestry, je rokem obětování," její slova utlumily soucitné vzdechy žen, "jedna z našich novicek, která bude vybrána obvyklým způsobem bude muset odjet spolu s Bratry hada."
Jako na povel se z lesů vynořily další postavy. Tyhle však nebyly oděné v kápích, ale v kožených kalhotách a černých tričkách.
"Náš pán požaduje nevěstu pro svého syna," oznámil muž, jenž stál v čele celého klanu, "jeho přání musí dojít naplnění. Pokud se tak nestane, naše příměří skončí."
"Rozumíme," prohlásila kouzelnice, "smlouva dojde naplnění již dnes v noci. Tvůj pán si bude moc svou nevěstu odvést a jako dar od nás si bude moci vybrat z trojice vyvolených."
"To je od vás milé, kněžko," zasmála se postava v pozadí, "určitě si dokážu vybrat vlastní nevěstu sám."
Elvíra se podívala po zdroji toho prohlášení. Dech se jí zadrhl v hrdle, když spatřila toho nejkrásnějšího muže, kterého kdy spatřila…takže jediného.
"Tomu věřím, pane," zasmála se kněžka a popošla blíže k shromáždění. "Inu, sestry, můžeme začít?"
****
Elvíra si zadýchaně zvedla spodní část svého pláště. Plameny okolo ní rostly až se zdálo, že ji celou pohltily. Takhle zkouška byla těžší než ty ostatní. Teď už jí šlo o holý život.
Babička věděla, proč jí ten plášť dala a ona neměla o jejím úsudku pochybovat. Zatím vyvázla bez zranění, na rozdíl od ostatních sester.
Nikdy nevěřila tomu, že by její matka byla schopná obětovat životy nevinných, ale při pohledu na kouzelnici vzduchu Eliea, která se utopila v Slzném jezeře, ji důvěra v to opustila. Její roztomilá tvář s medovými pihami už nikdy neucítí hřejivé paprsky slunce.
"Drž se, Elvie," slyšela šeptat svou babičku. Nehodlala ji zklamat. Ne, ona hodlala uspět i za cenu, že by měla svůj odpudivý zjev ještě více zohyzdit.
Plameny se opět rozrostly a žár zesílil. Pod kápí bylo neúprosné horko. Jako by z dálky slyšela kvílení dalších novicek. Těch, které neměly to štěstí a nezískaly speciální plášť. Najedno vše ustalo. Elvíra pozvedla svůj zrak, ale dávala si pozor, aby její tvář zůstala zahalena.
Zůstaly stát už jen tři.
"Inu, pane, myslím, že si nyní můžete již vybrat usmála se Elvířina matka, nezapomněla však sjet svou dceru od hlavy až k patě zlostným pohledem. Ona to neměla ustát. Ona měla padnout. To vše našla v očích své vlastní matky. Čistou nenávist.
Odvrátila od ní zrak a upřeně se zadívala na trávu pod svýma nohama. Pouze tichý šramot naznačoval, že se muž, jež se měl stát manželem jedné z poslední trojice, dal do pohybu.
Ucítila lehký dotek na zádech. Tělem jí projel chlad, který, kupodivu, nebyl nepříjemný. Ruka se zad přesunula na rameno a přitom ani na chvíli nesklouzla z jejího těla.
"Mám vybráno," zahřměl a dívkou projela zlá předtucha. "Tato dívka mne upoutala víc než jakákoliv z těch zbylých. Je jiná než vy všechny a slabý pramínek moci mne k sobě vábí. Není chladná a nudná," promlouval tichým a pevným hlasem.
Elvíře opožděně došlo, že ona je tou, kterou si zvolil. Ještě dřív, než stihla začít protestovat, ozvala se její matka.
"To nejde, pane," v jejím hlase se ozývala těžko potlačitelná averze, "Elvíra je zohyzděná a nemá žádnou moc. Je to jen nicka, můj pane."
"Pokud je to taková nicka, proč vám vadí, že se má stát mou ženou. Nežádal jsem si přitažlivou ženu. Chtěl jsem někoho, kdo uvažuje logicky a nevřeští jako opice každou vteřinu," odpálkoval ji.
"Nech ho být, Hannah," nasupila se Elvířina babička, "Elvie nemůže zůstat celý život v sídle a vykonávat práci služky. Raději bych klečela na kolenou a drhla podlahu za ni, než abych ji nechala trpět, byť jen den navíc, ve tvé společnosti."
Muž se zasmál. "Tím pádem to mohu brát tak, že mi dáváte svolení, madam?" otázal se zvesela.
"Ještě aby ne!" zděsila se babička. "Elvie si zaslouží žít v luxusu, který jí můžete dopřát. Jen dejte pozor na její moc."
Zvláštní, posteskla si v duchu Elvíra, nikdo se mne ani nezeptal na mé rozhodnutí.
"Výborně," zamumlal si pod vousy její budoucí choť, "tím pádem je ujednáno. Tato dívka se ještě dnes v noci stane mou ženou. Měly byste ji opěvovat. Obětovala se za vás za všechny."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 25. května 2013 v 13:31 | Reagovat

Sice je to moc hezké.. ale já bych radši Post smrti :D Na ten se táááák těěěěšššššííííím :D

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 25. května 2013 v 13:36 | Reagovat

[1]:  Neboj se :D Post smrti tu budeš mít do deseti minut :D

3 *Nessa* *Nessa* | 26. května 2013 v 15:13 | Reagovat

Pěkný...už se těším na pokračování..:)

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 26. května 2013 v 20:49 | Reagovat

[3]: Pokračování tohohle příběhu bude až za delší dobu :) Mimo jiné - děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama