Ve světě šelem 4

15. března 2013 v 19:50 | Adelaide R. |  Ve světě šelem

Část čtvrtá



"Půjdeme ještě daleko," houkla jsem na tátu. Odpovědí mi bylo vzteklé zavrčení. Páté za poslední dvě a půl hodiny.
"Vzchop se už, Eleanor! Takhle nefňukala ani tvoje matka při rituálu spojení s alfou. Jelikož není vlčice měla to dost těžké," občas mě překvapí, jak moc je upovídaný. Když jsem ještě žila v New Yorku sotva prohodil dvě tři souvislé věty.
"Tak to mi teda vysvětli," nedala jsem se odradit a upřeně na něj zírala. Zase! Začínám to vrčení nenávidět víc než pavouky!
"Tvoje matka nepochází ze světa šelem. Ona je, jak to jen říct, něco jako nymfa. A to jsem byl zastánce toho, že se jednou spojím jen s čistokrevnou šelmou," uchechtl se způsoben, ze kterého mi běhal mráz po zádech. "Jo, kdyby mi tehdy někdo řekl, že se zamiluji do nějaké křehké nymfy, skončil by na dně Atlantiku," z jeho samomluvy - nebo mi snad hodlal vše líčit do detailů - můj žaludek prováděl gymnastické cviky rovnající se totální kamikadze.
"Ty jsi alfa?" došlo mi opožděně. Říkají mi blesku. "Ano, zlatíčko, jsem alfou, už téměř dvacet pět a půl roku. Jsem na to hrdý a ty bys měla být také. Již brzy se staneš alfou šelem," zakopla jsem o svou vlastní nohu.
"To nemůžeš myslet vážně! Vždyť já nemůžu být alfou, ne, když tobě ani sobě nevěřím, že jsme vlci, stále čekám na chvíli, kdy se probudím!" v mém hlase se ozývala nepřehlédnutelná hysterie. "A proč se vlády nad šelmami neujme nějaký lev. Jsou přeci králi všech zvířat, nebo snad ne?" snad naprosto geniální myšlenka, jen kdyby mne táta prakticky nevyděsil k smrti svou reakcí.
"Ani na to nemysli! Lvi jsou pošetilý, namyšlení a, pokud je nikdo nekrotí, je tu dost velká šance, že náš svět prozradí. Vlci jsou jejich pravým opakem. Máme veškeré vlastnosti, určené k ochraně světa, našeho světa. Jsme rozenými vůdci," divila jsem se, že jeho nos nesměřoval k nebesům.
Já neměla stejný názor. Králové zvířat byli mým ideálem již od školky. A táta to nesnášel, docvaklo mi.
Najednou zastavil. Jelikož tomu nepředcházelo žádné varování, narazila jsem do něj. Tentokrát jsem ten proklatý zvuk vydala já.
"Než předstoupíš před náš druh musím tě na to připravit," zahřměl. Tenhle chlap nemohl být můj otec. "Náš rod ctí pravidla a zákony stanovené alfou. Popřípadě omegou, ale tvá matka nastolila pravidla typu "Uklízejte si po sobě ten zpropadený svinčík" a to ani nevíš, jak oslovovala ty, kteří neuposlechli," zašklebil se, "včetně mě."
"Ale dovedu," jen tiché odseknutí přešlo přes má ústa. Skutečnost, že nic z toho, co se za posledních pár hodin událo nebyl pouhý sen, zaplavovala mou mysl nepopsatelnou hrůzou. Ale já překonala i horší. Tohle by měla být procházka růžovou zahradou.
"Začneme se zlepšením tvé fyzické kondice," přerušil mé úvahy. Jako cvičit?! Tak to ani náhodou. Bohužel se na mé protesty se nedostalo a já byla zaneprázdněna pokusy nesložit se k zemi pod vahou litinového kruhu. Ani nevím, kde se tam vzal.
"Tohle je základní úroveň. Za pár dní, možná i hodin, uneseš minimálně trojnásobek," pokud se snažil o odlehčení situaci, moc se mu to nedařilo.
"Snaž se stát rovně!" štěkl. Nejasně jsem si uvědomovala, jak si mé tělo zvyká na váhu kruhu. Neuvěřitelné! Ta padesáti kilová zátěž mi nyní připadal maximálně dvě kila těžká.
"Šikovná," usmál se, "vždy si byla vyjímečná. Také nejsi jen tak obyčejné dítě, ale to víme všichni."
Poslední slova šla mimo mne. Veškeré mé soustředění patřilo lehkosti, s níž jsem mohla zvedat ten litinový předmět.
"Můžeme se vrhnou do práce?" zeptal se sarkasticky. Po krátké a velmi vzrušující ukázce jsem nadšeně přikývla.
Proč ne? Ráda se naučím další senzační věci. Kdybych jen věděla….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 15. března 2013 v 20:13 | Reagovat

Musím říct...píšeš skvěle...
Prima kapitolka! :))

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 15. března 2013 v 20:16 | Reagovat

Mockrát děkuji :)

3 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | E-mail | Web | 16. března 2013 v 11:17 | Reagovat

Krásná kapitolka.Nevím proč, ale vždycky se alespoň jednou nebo dvakrát zasměju a to se u mně moc často nestává. :)

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 16. března 2013 v 11:39 | Reagovat

Děkuji :) Jsem ráda, že jsi se u toho smála. Já se také při psaní téhle části dobře bavila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama