Ve světě šelem

8. března 2013 v 16:03 | Adelaide R |  Ve světě šelem

Část první


Představte si svět, ve kterém lidé žijí v nevědomosti. Ano, ani si jej nemusíte představovat. Přesně v tomto světě žijeme. Nevědomost je krásná věc. Tedy až do chvíle, kdy ji proklínáte.
Jmenuji se Eleanor Meckenburking a i já žila v blažené nevědomosti až do minulého léta. Tehdy se můj život obrátil naruby.

"El, nechtěla bys přijet k nám do Kalifornie? Táta mi řekl, že tě mám pozvat na prázdniny. Nehodláš je snad celé strávit tady v Čechách a ještě ke všemu zalezlá doma," smála se má nejlepší přítelkyně Sally.
Neumím lhát a proto rovnou oznamuji, že bych je opravdu strávila v Čechách. Mám tu babičku, u níž nyní i žiji. Jinak pocházím z New Yorku.
Můj táta vlastní jednu z nejprestižnějších škol pro bohaté a máma je majitelkou řetězce luxusních restaurací. Proto raději studuji a bydlím v Česku. Doma bych byla stejně stále sama.
"Jasně, proč ne? Alespoň nebudu muset celý příští rok poslouchat ty tvoje narážky," oplatila jsem jí. Sally trpí syndromem znič-Eleanor-život a za úkol si dala donutit mne změnit svůj nudný sedmnáctiletý život a lá důchodce.
"Super!" vyvýskla. Ta má teda hlasivky, pomyslila jsem si škodolibě. Asi jako operní pěvkyně, kterou je čistě náhodou její matka. Geny se nezapřou a nadání už vůbec ne.
"Jo, jasný. Shodou okolností bych musela letět do New Yorku za našima. Slíbila jsem, že na osmnáctiny budu doma," povzdychla jsem si. Jen při myšlence letět do NY se mi dělalo špatně. Máma mi stále dokola tvrdila, jak důležité to je. Prý jakési rodinné dědictví.
Ale dospělí často přehání. To mohu, a mile ráda, dosvědčit. Hlavně táta byl v tomhle ohledu mistrem. Pro každé rozbité koleno, vypadlý zub nebo jakékoliv jiné zranění by nejraději vraždil. Měl smůlu. Všechny ty drobné úrazy jsem si způsobila sama. Hold neposedná malá holka, toužící po zviditelnění.
"Kdy odlétáš?" vytrhla jsem se ze svých vlastních myšlenek. "Oh, táta pro mne pošle Guye s letadlem asi za dva týdny. Hned ten den, kdy se rozdává vysvědčení. Už se těším," smála se dosti hlasitě. Pro informaci Guy je soukromý pilot její rodiny.
"To bych měla stihnout vše zařídit," odsouhlasila jsem jí s ledovým klidem, pro mne typickým.

"Ahoj, mami, letím na prázdniny k Sally," začátek mého rozhovoru s rodinou nebyl nikdy nijak temperamentní. Spíš naopak.
"To je skvělé!" vyhrkla má matka. "Kdy přijedeš domů? Osmnáct ti je přes příští týden." Jak neobvyklé. Máma dokáže měnit témata tak rychle, že občas i zapomínám na to předešlé. Stručně řečeno - vždy nejdříve zjistí pro ni podstatné informace a teprve pak spolu můžeme jen tak tlachat.
"Přijedu přesně 13. července. Nemusíš se bát, mamko, vždy tak jezdím," promnula jsem si kořen nosu.
"Musíš si masírovat ten nos," štěkla máma do telefonu. Další věc, nad kterou zůstával rozum stát. Jak to mohla, do pekla, vědět?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | E-mail | Web | 8. března 2013 v 20:13 | Reagovat

Ahojky.Bohužel teď nemám moc čas ale určitě si přečtu první část tvého příběhu. :)
Pokud by jsi chtěla tak u mě na blogu je Story Soutěž kde se píší příběhy.Díla se sice musí odevzdat do neděle max. pondělí ale jestli chceš můžeš tam poslat tuhle část. :) Bylo by to skvělí

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 8. března 2013 v 20:29 | Reagovat

Mockrát děkuji. Určitě se na to podívám :) a pokud to stihnu, tak i něco vymyslím, nebo tam vložím - jak jsi navrhla - tuhle část. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama