Útěk do království dun

20. března 2013 v 17:08 | A & L

Kapitola druhá

Dny ubíhaly jeden za druhým. Zaira se ani nadala a v Akademii již strávila celý měsíc. Měsíc plný bezmoci a studu za to, že neumí ovládat oheň jako její spolužáci. Dokonce i ten nejhloupější z Akademie uměl zapálit svíčku.
Ještě horší však bylo posmívání, kterému musela čelit díky svému odlišnému vzhledu. Bílé vlasy vynikaly mezi černými, hnědými a rudými. Štíhlá postava s ryze ženskými znaky tu připomínala slona v porcelánu. A její oči, modré jako průzračné moře o němž slýchávala, se stávaly obětí častých a hrubých poznámek týkající se toho, zda není slepcem.
Vše dokázala překonat díky svému až neuvěřitelně chladnému klidu, s nímž přijímala to pošklebování a pomlouvání.
Jednoho dne, kdy si ji ředitelka Akademie zavolala do své kanceláře, ještě ani netušila, jaké hrůzy se jí stanou.
"Vítej, Zairo," uvítala ji chladně. Jelikož Zaira neměla žádný důvod k tomu LaFalare nenávidět, její srdce k ní cítilo až hmatatelný odpor. V téhle ženě bylo něco, co nutilo chloupky vzadu na krku vstávat hrůzou. Ale byla jediná, která LaFalare nenáviděla.
"Paní ředitelko," odpověděla zdvořile, nejraději by však utekla prvními dveřmi, které by jí přišly do cesty.
"Mám neblahé tušení, že jsi nebyla obdařena dary moci, jako mají tvoji soukmenovci. Chtěla jsem tě upozornit na to, že když se neobjeví tvá moc do patnáctého dne příštího měsíce, budeš bez varování vyřazena z Akademie," chladný tón jejího hlasu zaskočil dívku možná i víc než prohlášení, které opustilo její ústa.
"Rozumím, paní ředitelko," zašeptala. Nejraději by však té čarodějnici něco odsekla. Už se zvedala k odchodu, když ji LaFalare zarazila.
"A ještě jedna maličkost," její hlas zazněl místností jako výstřel, "pokud se tvá moc neprojeví do čtyř měsíců, budeš vyloučena z Kontinentu do světa pod námi."
Zalapala po dechu. Tohle nemůže myslet vážně! Zaira však jen kývla hlavou a odešla z její kanceláře.
Procházela skrz temné chodby, ozářené pouze červeným svitem slunce. Před několika vteřinami zaznamenala nepříjemný pocit v zátylku. Někdo ji sledoval. Nepatrně zrychlila krok. Její pronásledovatel udělal totéž. Tohle nevypadalo dobře.
Z postupně zrychlovaného kroku se nakonec stal běh, ale to nestačilo. Osoba, která ji pronásledovala, byla mnohem rychlejší než ona. Popadla ji za vlasy a trhla hlavou dozadu. Tím jí umožnil prohlédnout si jeho tvář.
K jejímu nemalému údivu to byl Robert. "Ale copak se děje," zavrčel a smykl s jejím tělem na zem. "Celou tu dobu, kterou jsme spolu na pokoji, mě svádíš a přivádíš na pokraj šílenství," prskal vztekle.
Zaiře nedošlo, co se tu děje do chvíle, kdy si začal rozepínat kalhoty z červené kůže. "Co to děláš, Robe? Nechej toho!" začala sebou házet ze strany na stranu. Naštěstí se mu dokázala vytrhnout. "Co to děláš?! Zbláznil ses?" klepala se strachem.
Opět po ní hmátl. Tentokrát neváhala a udeřila jej. K údivu obou spadl na zem a na tváři nesl stopu po úderu. Ne však rudou. Otisk její dlaně byl bílý a tvář okolo něj namodralá.
Nečekala na jeho reakci a rozutekla se pryč.
Vpadla do vnitřku pokoje už lapená v lavině vzlyků. "Božínku, Zair, co se stalo?" přiběhla k ní starostlivá Seera. Vše jí vylíčila, neboť ji považovala za svou sestru.
Po hodině nadávání se Seera rozhodla pomoci jí v útěku. Vše dokonale naplánovaly a o půlnoci, kdy ulehli i strážci, spustily akci Neohrožená panna.
"V batohu máš připravené zásoby na dva dny. Tou dobou už bys měla putovat přes království dun, součást Forestie. Být tebou šetřím vodou, protože v království dun na ni jen tak nenarazíš," Zaira přikývla.
Po dvou hodinách cesty, již prakticky padala únavou. Ta však stála za to. Dostala se až k hranici království dun. Její radost byl ale zmařen pokřikem vojáků.

*******************************************
LaFalare nemohla uvěřit, že ta malá potvůrka se rozhodla utéct z Akademie. Nejraději by ji sama zabila. Toužila na rukou cítit její krev a její křehké maso roztrhat na kousíčky. A mnohem víc po zjištění, že ten hlupák ji nedokázal znásilnit a poté udat u ní, jak mu nakázala. Pokud by tak udělal mohla by ji vyloučit z kontinentu.
Její předpoklady a vize nikdy nezklamaly. Díky nim nyní tušila, co je vlastně ta potvora zač. Rychle zvedla jedno z mnoha chapadel Krakena. V zemi ohně byli krakenové zotročeni a využíváni ke komunikaci na dlouhé vzdálenosti, díky jejich schopnosti telepatie mezi svým druhem.
"Vaše výsosti, tady LaFalare……"

*******************************************
"Stůj," zazněl ostrý rozkaz. Zaira zkameněla hrůzou. Proč jen ji nenechají v klidu odejít? Ale i přes to, jak její myšlenky protestovaly, se zastavila a otočila čelem k vojákům ohně.
"Utekla jste z Ohňové akademie bez souhlasu ředitelky a chystala překročit hranice království," mluvil jeden z vojáků. Ten ji ale vůbec nezajímal. Ji totiž zaujal ten úplně vzadu. Jeho upřený pohled se propaloval až do nitra duše všech přítomných.
"…. a proto budete odvedena na hrad našeho krále," sakra, o čem to mluvil? Na jaký hrad?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jess Jess | 20. března 2013 v 19:53 | Reagovat

Jsem naprosto uchvácena tímto příběhem jen tak dál :)

2 adelaidebooks adelaidebooks | 21. března 2013 v 8:17 | Reagovat

Děkujeme :)

3 BaraCornellia BaraCornellia | Web | 21. března 2013 v 18:56 | Reagovat

Kraken O_O Pěkná kapitola - Rob si zasloužil kastraci... utrhnutím, muhehe...

4 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 22. března 2013 v 21:20 | Reagovat

Oh, děkuji, taky si myslím. Asi L kazím plány s kladnými charaktery :D a krakeni - no, známe se :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama